Žerty hravé i dravé slavného filmaře

Knížečka Patty Diphussa, Venuše záchodků (Garamond) je totiž takovým milým otevřením ventilu, jímž tryská na povrch dosud nepříliš známá část osobnosti úspěšného filmového režiséra (např. Ve tmě, Vysoké podpatky, Ženy na pokraji nervového zhroucení, Spoutej mě, Vše o mé matce, Mluv s ní), jeho nespoutaná fantazie a schopnost imaginace, vášeň pro příběhy, humor i půvabná sebeironie.

Název knížce dala postava pornohvězdy Patty, jejíž příhody tvoří první část textů. Autor ji uvedl do života v osmdesátých letech na stránkách časopisu La Luna, kde vycházely na pokračování. Je to dívka poněkud pochybných mravů, leč velké vitality, svérázných názorů, se zájmem o svět. Patty jako by z oka vypadla některým z filmových hrdinek autora. Náruživě žije, miluje, její přístup k životu by byl v lepší společnosti patrně dost na pováženou, ale srdce má rozhodně na pravém místě. I její vztah k životu je celkem v pořádku. Umí se odvázat, přežít strázně, zamyslet se nad sebou i nad světem a taky se vyvíjet, o čemž svědčí její myšlení i konání v jednotlivých kapitolkách. Autorovo alter ego? Svérázné svědectví o letech jeho divokého madridského mládí? Na tom vlastně nesejde, v každém případě se její vyprávění v ich-formě dobře čte.

Patty Diphussa, Venuše záchodků|foto: martinus.sk

Což platí i o druhé části knížky, kterou tvoří různé texty rovněž původně publikované v časopisech; vyprávění o autorově mládí, o cestě k filmu, postřehy o světě, životě a společnosti, útržky příběhů, svérázné komentáře k filmům, které natočil. Autora nikdy neopouští humor a sebeironie, občas při vší rozvernosti s dosti trpkou příchutí. Setkáváme se s nimi zejména v závěrečné kapitole, kterou autor nazval Rady, jak se stát mezinárodně proslulým režisérem. Pod duchaplným a zdánlivě nezávazným žertováním se ovšem vždycky skrývá zrnko přemýšlivosti a opravdovosti, s nimiž pojednává sebe sama i celou filmařskou branži.

Příběhy, vzpomínky i reflexe se dost podobají Almodóvarovým filmům - mimo jiné i v tom, že není vždy úplně jasné, co autor myslí vážně, kdy je pábitelem a se čtenářem si jen pohrává.