Zemřel vizuální básník Eduard Ovčáček. Poslechněte si jeho oblíbené poetické texty
Ve věku 89 let dnes zemřel vizuální básník, grafik a sochař Eduard Ovčáček. Jeho tvorba zahrnovala široké spektrum vyjadřovacích prostředků, tvořil grafiky, obrazy, fotografie, ilustrace, koláže i plastiky, byl neustálým experimentátorem s různými formami. Velkou pozornost v jeho tvorbě mělo vždy písmo, zabýval se tzv. lettristickou poezií a v 90. letech i landartovými akcemi a instalacemi.
POEZIE
Neustlaná postel plná slov
Slova ze kterých se básní
Z pod peřiny čouhají dlouhá souvětí
A kulaté otazníky obav
Interpunkce a vykřičníky bázní
Hrbatá metafora kulhá pod postelí
Sahám na vrchol kulatého hrbu
Jak praví pověra
pro štěstí
1953
ČAS
Čas šepotů a smíchů
z úst do uší
Poplašné zprávy
o hebkých záhybech
a chlupatých růžovostech
Stojí tu náhle ztopořený čas
jak úd chlapecké nedočkavosti
Eduard Ovčáček (1933 - 2022) byl básník, grafik, sochař, malíř, fotograf, typograf, kurátor a vysokoškolský pedagog. Ve své tvorbě se zabýval malbou, grafikou, koláží, plastikou, vizuální a konkrétní poezií, lettristickou fotografií, akcemi a instalacemi. Tento třinecký rodák vydal v roce 2017 sbírku své poezie z 50. a 60. let minulého století pod názvem Slova znova slova, obsahující i řadu grafických básní. Od konce padesátých let minulého století až do roku 1968 se soustavně věnoval rozvíjení techniky strukturální grafiky a malby, později se zabýval i technikou serigrafie a přesahy různých médií.
Od roku 1964 Eduard Ovčáček žil a pracoval v Ostravě, v letech 1984 až 1989 se z politických důvodů usadil v Praze, kde později podepsal Chartu 77. V letech 1991–2012 působil jako vysokoškolský pedagog na Ostravské univerzitě. Nejprve po založení Ostravské univerzity v roce 1991 řídil katedru výtvarné tvorby a v dalších letech po ustavení Fakulty umění vedl katedru kresby a grafiky. Jako kurátor zorganizoval řadu výstav s názvem „Česká serigrafie“ u nás i v zahraničí. Zúčastnil se řady autorských a společných výstav a sympozií u nás i v zahraničí.
AVE
Na celém světě
dnes zvoní sklenice
večerní klekání – slavnostní ave
U stříbrných nálevních pultů
zvoníme pijákům enormních vidin
a prastarých kultů
1954
V MLÁZÍ
Slizcí slimáci v mlází
stříbrnou stopou se plazí
vlhkou slinou jdou a jdou
a za zelenou ohradou
slunce jim krunýře hází
na jejich křehkou nahotu
na růžky na nohy na hýždě
mění je pozvolna v hlemýždě
1954
DVOJČATA
CIMPR CAMPR - nájemníci
HOKUS POKUS - kouzelníci
HOSPA HEJSA - samá sranda
LÁRY FÁRY - velká banda
HOGO FOGO - bitka na nůž
TIK TAK - vede slepý Hanuš
TŘESKY PLESKY - tlučhubové
RAKA TAKA - nekňubové
ČEHY HOT - jsou stále vepři
PING PONG - hrají čínští bratři
BÍM BÁM -zvoní na poplach
KLIP KLAP - jedou na potlach
HIP HOP - prima závodníci
TIP TOP - známí výtečníci
PEL MEL - staří popletové
TING TANGL - pardálové
MIŠ MAS - ostrý guláš vaří
PIF PAF - život rychle zmaří
CIK CAK - nerozluční bratři
HOP TROP - a mají to za tři
1957
S autorem připravila Marina Feltlová.
Natočeno v roce 2018.
ÚDAJE O VYDÁNÍ:
- Eduard Ovčáček: Výběr básní z let 1953–1960 z antologie Slova znova slova, Ostravská univerzita, 2016M
- Mimmo Rotella: fonické básně 1949–1963 (Poèmes phonétiques de Rotella), časopis OU, revue-disque 23–24
- Arthur Rimbaud: Věčnost, překlad Vítězslav Nezval, ze sbírky Má bohéma, Československý spisovatel, 1977
- Bernard Heidsieck: Poème-partition Le Quatrième Plan, 1963, časopis OU, revue-disque 23–24
- Brion Gysin: Permutations, 1960, časopis OU, revue-disque 23–24
- Eduard Ovčáček: Výběr básní z let 1961–2000 z antologie Slova znova slova, Ostravská univerzita, 2016
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.
Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby
Citlivý člověk
Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.
