Zázrak v černém domě
Současnou českou dramatickou novinku Zázrak v černém domě od Milana Uhdeho uvedlo Divadlo Na zábradlí v režii Juraje Nvoty. Významným motivem, téměř antihrdinou hry, je skvostný funkcionalistický rodinný dům, který zahýbá s osudy hned několika generací Pompeových. První polovina hry načrtává vztahy, problémy a traumata v rodině, v druhé části se příběh jako mozaika skládá dohromady do posledních, do sebe zapadajících detailů.
V honosné vile ožívá dusno v podobě Otcova teroru stupňovaného senilitou, umanutostí, předstíranou hluchotou i duševní chorobou. Otec není protivný a neškodný blázen, jak se zprvu zdá. Naopak je hlavním hybatelem vleklého neštěstí a smůly. Matka, tichá spolupachatelka i oběť, je stárnoucí dáma, která si uchovává stále svou důstojnost a jasnou hlavu, což je po letech soužití s bláznivým manželem a dcerou dosti obdivuhodné. Dalším obyvatelem domu je Šárka, dcera Pompeových zatížená dědičnou psychickou chorobou. Propadá střídavě manickým a depresivním stavům, buď se pokouší o sebevraždu nebo přemýšlí o Niebelunzích. Po delším čase se na návštěvu vracejí bratři Dušan a Ivan. Dušan chce latentní napětí přetnout radikálním řezem, vytáhnout staré kostlivce ze skříní a promluvit o narušených vztazích současných i předchozích obyvatel domu. Chce především pomoci Šárce, kterou Otec odmítá pustit na léčení.
A tak jako u dalších konfliktních uzlů rodinného propletence za vším stojí dům. Ční na vysokém piedestalu jako meta všeho Otcova snažení. Všechny intriky, manipulace a velké lži jsou motivovány posedlostí po vlastnění domu. Hrůznost činů z prehistorie vyplývá teprve postupně, o to však působivěji díky přesnému dávkování a načasování.
Scéna Tomáše Rusína je řešena jednoduše, ale působivě. Jeviště obklopují bílé stěny s malými okénky naznačující funkcionalistickou architekturu. Efekt doplňuje výrazné využití světel a projekce světelné mřížky přes scénu zatíženou jen minimálním mobiliářem. Po jevišti se pohybuje Otec, postava jako šitá na tělo herce Jiřího Ornesta. Žije zakuklený ve své vizi světa, ostatními bez výjimky opovrhuje a pokud se někdo z rodiny pokusí o domluvu, obrní se předstíranou hluchotou. Jeho spoluvězněm i spiklencem je ambivalentní postava Matky. Marie Málková v ní spojuje určitou drsnost, kterou získala časem, aby vůbec přežila, a laskavost, s níž se snaží urovnat vztahy v rodině. Také postava bláznivé Šárky výborně sedne Magdaléně Sidonové, která velmi přesvědčivě hraje především propady do jiné reality. Igor Chmela jako Dušan je poněkud nelítostným nositelem pravdy. Jeho drsnost souvisí s povahou Otcovou. Ivan (Leoš Noha) je jeho přesným opakem: je to lehkovážný alkoholik, který svou podroušenost skrývá pod neustálými vtipy.
Uhdeho současná hra má uzavřenou, klasickou strukturu a dobře vystavěnou pointu. Charaktery postav skýtají výborné herecké příležitosti, zvláště při tak rezonujícím hereckém obsazení. Zázrak, který není jen slovem z názvu, ale vskutku se na jevišti odehraje, zůstává tajemstvím. Prozradím, že se odehraje na rovině duchovní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
