Záznam, dokument a mix aneb První stopy

11. říjen 2017
Jiří Slavičínský, Ludmila Christov a Martina Poliaková během natáčení

Tento dokument se vztahuje k základní otázce, kterou si opakovaně pokládá každý dokumentarista. Jak zachytit skutečnost? Jaké vztahy skutečnost, kterou vnímáme, utváří?

Jakým způsobem se na výsledné zprávě o nějaké skutečnosti podílí samotné médium? Jak způsob, kterým zaznamenáváme tuto realitu, ovlivňuje dál tvar výsledného svědectví?

Proto se dokument jmenuje Záznam, dokument a mix. Název odkazuje k jednotlivým fázím procesu tvorby dokumentárního svědectví.

Díky tvůrčí dílně rozhlasového dokumentu na letošní Šrámkově Sobotce, přesněji, díky lidem, kteří se rozhodli natočit své první autorské pokusy, se můžeme lépe podívat na to, že samotný záznam výrazným způsobem ovlivňuje výsledný tvar. A že nestačí mít dobrý recordér. Přípravy na natáčení, úvahy nad možnostmi uchopení daného tématu se mohou zdát nekonečné, ale díky nim a díky tomu, že se odehrávají v dialogu, diskusi, se námět tříbí a cesta způsobu záznamu, ale i samotného vyprávění se zaostřuje.

Záznam však sám o sobě ještě není dokumentem, tedy ne ve světle paralelních vztahů, které byly přítomny při nahrávání. Záznam je primárním materiálem, se kterým dál pracujeme a zároveň je silným dokladem skutečnosti. Záznam však skutečnost nevyčerpává. Kudy a jak vyprávět?

Otázka autorského rukopisu, osobního vkladu, vidění a slyšení, otázky selekce a výběru toho, co ladí s autorským záměrem atd., teprve podstatným způsobem dávají vyvstat dokumentárnímu tvaru. To dokumentární, tj. to, co se vztahuje ke světu, ve kterém žijeme s nárokem určité pravdivosti, je v procesu tvorby „to, co dělá dokument dokumentem.“

Mix je svrchovaným časoprostorem, ve kterém se záznam i dokument ocitají ve víru převíjení a vracení. Začínají existovat sami pro sebe, byť k původnímu odkazují, odpoutávají se, jejich existence již není vázána autorem. Tak vstupuje audiodokument do světa.

Natáčení s lidmi, kteří se na tvůrčí dílnu rozhlasového dokumentu přihlásili, bylo radostným a pravdivým spolubytím „s nimi a v tom“.  Nahrávat materiál o tom, jak se účastníci dílny učí nahrávat samozřejmě zavání tautologií, ale já ji mám ráda. Dají se skrze ni uvidět variace primárních schemat, jimiž se v dokumentární tvorbě řídíme. Ocitnout se s mikrofonem při mixu výsledných audiodokumentů mi dělalo velkou radost, protože dovolovalo odhalit, jak se čas ve střižně cyklí a jak je každý dokumentární tvar svého druhu fikce.

Myslím při tom samozřejmě na posluchače, který se tak v poslechu dostává „za“ samotný audiodokument. Přichází k něčemu, co považuji za zdrojové. K odhodlání tvořit, vyslovovat, artikulovat, k odvaze nabývat a ztrácet.

Závěrem děkuji účastníkům dílny: Bohdan Heblík, Ludmila Christov, Bea Křížová, Zuzana Kubišová, Martina Poliaková. A Dan Moravec a Jiří Slavičínský.

Připravila Viola Ježková.

Autor:ČRo Vltava