Zářijové vydání Vesmíru

Lehce provokativní, ovšem k hlubokému zamyšlené vybízející je už úvodní článek Ivana Boháčka Vnímání vědy. Zamýšlí se nad nesnadnou otázkou, jak vlastně přibližovat složité poznatky současné vědy široké veřejnosti, co je to "vědecká gramotnost" a jak hledat rovnováhu mezi srozumitelností na straně jedné a odborností na straně druhé. Oldřich Vinař předkládá čtenáři zářijového čísla měsíčníku Vesmír nejnovější vědecké poznatky o depresivní poruše a jejích souvislostech s aktivitou a přímo zázračnou plasticitou mozku - tedy s jeho schopností rychle měnit svou organickou strukturu. Svému článku dal výmluvný titulek: Co léčí depresi? Kus záhady vyřešen.

Nesmírně zajímavé téma představuje v poutavě napsaném článku nazvaném Počátek života Zuzana Storchová. Podle jejích slov je zkoumání vzniku života na Zemi hodně beznadějná práce, protože - cituji: "V podstatě se snažíme zodpovědět otázku, jak v neznámém prostředí, za neznámých podmínek, z neznámých stavebních kamenů a neznámými mechanismy mohlo vzniknout něco, co připomíná nám známý život. Zároveň nemáme odpověď ani na tak základní otázky, jako zda je vznik života snadný, takže mohl vzniknout často, nebo obtížný, a zda máme všude očekávat život založený na stejných principech jako zde na Zemi nebo zda existuje mnoho nejrůznějších možností života. Jedním z mnoha půvabů experimentálních věd je to, že badatelé mohou přenechat existenciální otázky někomu jinému a v ušetřeném čase místo toho něco míchat v laboratoři" - konec citace. Zuzana Storchová připomíná první, ale i nejnovější teorie o vzniku života a pokusy o jeho napodobení v laboratoři. Nesmírně poutavě a názorně popisuje, co v současné době vědci v laboratořích kuchtí a jaké - často velmi překvapivé - poznatky o možnostech samovolného vzniku života získávají.

Druhou částí pokračuje v zářijovém vydání časopisu Vesmír práce Jiřího Plachého o původu člověka: Kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme?, tentokrát s podtitulkem Co k tomu může říci současná genetika? Mapuje historii rodu Homo a porovnává dvě hlavní představy o místu vzniku moderního člověka - tedy teorii jeho multiregionálního původu a teorii migrace z Afriky, která vedla k úplnému nahrazení všech archaických lidí, kteří předtím žili v různých částech světa. Určité světlo do poznávání našeho původu přinesly nedávné úspěchy při sekvenování fosilní DNA a především loňské rozluštění genetické informace neandertálce, obrovské překvapení přinesly objevy a sekvenování genomů tajemných obyvatel z Denisovy jeskyně na jižním Altaji - a stále nevyřešená zůstává otázka původu malého člověka z ostrova Flores, píše autor. Závěrem shrnuje, co ukazují podle současných poznatků analýzy DNA. Konstatuje - cituji: "...jsme prostě nadmíru výřeční lidoopi a pocházíme z Afriky, odkud se malá skupina vydala na cestu, aby postupně osídlila celou Zemi. Na této cestě naši předci potkali také jiné lidské poddruhy, které nám předaly alespoň malou část svých genů, ale samy již s námi dále nepokračují." - konec citace. Ovšem na otázku, kam směřujeme, zatím genetika podle Jiřího Plachého nedává jasnou odpověď.

Neobvyklé atraktivní téma a mimořádně poutavé vyprávění - to jsou typické rysy prací jednoho z pravidelných přispěvatelů měsíčníku Vesmír - Jaroslava Petra. Ani tentokrát nezůstává tomuto obrazu nic dlužen a vybírá si drobného mlže jménem korbikula asijská, který se už rozšířil i k nám. To by nebylo nic neobvyklého - kdyby ovšem nové generace korbikul nepřicházely na svět velmi neobvyklým způsobem, a to takovým, že nový jedinec je vždy genetickou kopií rodiče, od něhož pochází spermie. Jaký - slovy autora - "zákeřný trik" to korbikulám umožňuje a čím za to platí, se čtenář dozví v článku Zloděj vajíček je celý po tatínkovi.