Zaprášené jeviště z Větrných mlýnů
Ve středu večer v Divadle Na zábradlí nakladatelství Větrné mlýny představilo tři obsahem i grafickým zpracováním pozoruhodné svazky: Všecko napsané Jana Antonína Pitínského, Hry Lenky Lagronové a Zaprášené jeviště Petra Krále a Prokopa Voskovce.
Právě posledně jmenovaná kniha je prvním knižním uvedením "osobní adaptace" Labichovy frašky Nemám času nazvané Nemám času nebo Počítání básníků, která vychází ze situace, která je sama o sobě absurdní - ze sčítání lidu. Ve svazku jsou obsaženy dokonce dvě verze této adaptace z roku 1961, a to nesmírně divadelně a jazykově vynalézavé. Proč jsou dvě a jakou mají souvislost s Labichovou předlohou, na to se Ivana Myšková ptala jednoho z tehdy dvacetiletých tvůrců a dnes především básníka Petra Krále.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
