Zakopávání hřivny a hudba brněnského skladatele Vojtěcha Dlaska doby po postmoderně

„Ještě před vysokou školou se objevila potřeba tvořit v hudbě vědomou strukturu. Byl jsem fascinovaný avantgardami. Avantgarda pro mě spolu s novostí znamená nezištnost, spolupráci, bezvýhradnou přátelskost vůči kolegovi, neohlížení se na zisky.

Rozhodně nezastávám názor, že „nové“ se dá říci jen novým jazykem – nové přichází spolu s autenticitou odprožitého – a to jen, protože to prožívám teď. Jinak si nedělám iluze, že by mé prožitky byly nějak extra odlišné od zážitků lidí před tisíciletími. Přílišný akcent na nový jazyk způsobuje u řady autorů naopak omezenost výrazu jejich hudby – veškerou energii spotřebují na novost svých pár slabik.“