Zahradníkův rok: krutá realita zabalená do absurdního humoru

Jiří Havelka mě baví.
Alice Aronová

Nemluvný zahradník je vyhlášený široko daleko. Pěstuje zeleninu, kterou od něj lidé rádi kupují. Jednoho dne ale zámek v těsné blízkosti jeho záhonů a skleníků změní majitele, a ten nový si brousí zuby na zahradníkovy pozemky. A začnou se dít věci: plíživé zlo se postupně zhmotňuje a nabírá až obludných rozměrů. Tak to je v kostce děj nového snímku Jiřího Havelky Zahradníkův rok. Není to veselý film, Havelka v něm přesto vidí i nějakou tu legraci. „U Samuela Becketta nebo Václava Havla se taky smějete. Koneckonců i u Kafky. Ukazují člověka v paradoxní situaci, kdy věci kolem nedávají smysl, a on se od nich odráží. Je to absurdní drama, a absurdní drama je humorné,“ uvažuje.

V hlavní roli filmu září Oldřich Kaiser. Jeho postava na plátně vůbec nepromluví, o to je jeho výkon obdivuhodnější. V roli jeho partnerky mu zdárně sekunduje Dáša Vokatá, a potěší i další herci – Michal Isteník, Alena Mihulová, Petr Lněnička, Luboš Veselý, Štěpán Kozub či Tomáš Jeřábek. Všem určitě dělala dobře autentická, filmaři skutečně vypěstovaná zelenina. Točilo a pěstovalo se na statku režisérova otce, a to celý rok. „Společně jsme si tak procházeli vegetační cykly brambor, paprik, salátů i rajčat,“ usmívá se Havelka.

Působivé spojení s Karlem Čapkem

Čtěte také

Karel Čapek: Zahradníkův rok

O hlas Oldřicha Kaisera ovšem diváci Zahradníkova roku nepřijdou. Skvělý vypravěč tu interpretuje úryvky ze stejnojmenné půvabné knihy Karla Čapka. Citáty působivě kontrastují s děním na plátně: láska k půdě a radost ze zahradničení versus arogance a zlo. Zmíněné spojení ale nefigurovalo v režisérově hlavě od začátku. „Přišlo, když jsem psal druhou verzi scénáře. Uvědomil jsem si, že by děj filmu měl být členěn po měsících, a připomněl jsem si Čapkovu knihu. Ta filmu dodává poetiku a nabízí kontrast mezi idealistickým pohledem na zahradničení a realitou příběhu jednoho zahradníka. Mimochodem – podobný případ se skutečně stal a právě ten mě k filmu inspiroval,“ vzpomíná Jiří Havelka na první úvahy o snímku Zahradníkův rok. A když se ho zeptáte, s jakými cíli pouští teď svůj snímek do kin, odpovídá: „Bylo by dobré, kdyby mimo jiné vedl k zamyšlení, jaké nástroje a možnosti u nás máme k ochraně jedince před monolitem zla.“