Je to proud čistého impra, říká o projektu Deux ex mikrofona režisér Jiří Havelka
Improvizační soubor My kluci, co spolu chodíme nabízí v inscenaci Deus ex mikrofona zážitek z divadelní zkoušky. Do představení se pokaždé zapojí jiná režisérská osobnost, která bude přímo před zraky diváků režírovat improvizující kvarteto performerů. Při prvním uvedení na pražské scéně Jatka78 přizvali Kluci k režijnímu pultu Jiřího Havelku.
Jiří Havelka je režisér, ale také moderátor a herec – vystupuje s vlastním improvizačním souborem VOSTO5. Improvizaci využívá od svých kariérních začátku i jako techniku při divadelních zkouškách. Soubor My kluci, co spolu chodíme, který se profiluje v oblasti pohybové improvizace, naopak není zvyklý pracovat s autoritou režiséra. Jak to vypadá, když se jejich umělecké přístupy střetnou? A lze vůbec režírovat improvizaci?
„Je to čisté impro, kdy první téma je vykopávací míč pro kluky. Ti pak ale dál vykopávají a může to posunout třeba i hudebník, který kopne a už to s tím tématem nemusí mít vůbec nic společného. Ne, že se tam ukazuje hravost, ale hravost je ten úplně základní princip. Mezi klukama tam lítá fotbalový míč a oni na sebe hodně slyší. Pro mě bylo velmi zajímavé být u toho. Vůbec to není tak, že režisér diriguje, ale hledá tam ten prostor, jak vytvářet situace, nebo naopak bořit ty situace, které vytváří kluci,“ říká Jiří Havelka.
A co na to ostatní? Poslechněte si celý rozhovor s režisérem Jiřím Havelkou, performerem Lukasem Blahou a hudebníkem Tomášem Kůgelem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Peter Benchley: Čelisti. Strhující souboj člověka se žralokem bílým
-
Jolanta Trojak: Svatava. V Praze plné tajných spolků, okultistů a jogínů se objeví dívka-médium
-
Jack London, král dobrodružství. Poslechněte si sedm jeho povídek
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
