Zahrada lásky. Milostné příběhy ve staré české literatuře

Pořad představuje několik milostných příběhů českého středověku, které jsou vybrány z Kosmovy kroniky, staročeských exempel a povídek. Ukázky doplňují zasvěcené komentáře, které nám osvětlují středověky kontext, v němž texty vznikaly, přibližují dobové pojetí lásky a vysvětlují nejrůznější alegorie, které se dají v textech najít a které měli středověcí lidé tak rádi.

V prvním úryvku z Kosmovy kroniky končí neopětovaná milostná náklonnost až groteskně směšně. Z textu lze odtušit, že při jeho psaní se sám Kosmas musel pod vousy usmívat. 

Čtěte také

Sváteční program na Vltavě: Promořeni Máchou aneb Máj 2.0

Další tři povídky, exempla, už ale tak komické nejsou. Zdají se být protkány křesťanskými a biblickými motivy a mají za úkol vysvětlit prostřednictvím příběhů důležitost morálních hodnot ve středověké společnosti. Vybrané texty pocházejí ze sbírky Gesta Romanorum, neboli ze sbírky příběhu ze Svaté země Římské, které byly kolem roku 1300 sestaveny neznámým autorem. Jednalo se o původně orientální historie, které byly zasazeny do římského prostředí.

Přeloženy do staročeštiny byly až v 2. polovině 14. století. Příběhy, které uslyšíte, jsou vybrány z knihy Josefa Kopty a Milana Maralíka, vydané v roce 1948 pod názvem Zahrada lásky s podtitulem Staročeský dekameron.

Poslední povídka je jednou z verzí příběhu o Josefu Egyptském. Pro moderního člověka může být někdy těžké chápat chování jednotlivých hlavních hrdinů. Budeme možná chápat lásku, která překročí určité hranice, až se z ní stane touha, která ničí jak zamilovaného, tak milované. Co možná ale bude pro nás těžší pochopit, je odpuštění a nabídnuté přátelství těm, kteří nás chtěli pro svoje sobecké pohnutky zničit. Také tento příběh je protkán křesťanskou vírou, která pomohla pokoušenému zůstat v čistotě a mravnosti.