Z Polska: Poklad z bedny č. 33

Minulou středu se do fondů wroclawské Univerzitní knihovny po téměř pětašedesáti letech navrátil velmi cenný rukopisný misál. Podrobnosti doplní náš stálý spolupracovník Ivan Matějka.

V březnu letošního roku získal Henryk Teisseyre, fyzik z polské Akademia věd a zároveň bibliofil a sběratel, katalog newyorského aukčního domu Bloomsbury. Zaujal ho v něm rukopisný misál ze Slezska, oceněný na šedesát až osmdesát tisíc dolarů. Sběratel ovšem tušil, že misál by se měl nalézat v polských sbírkách. To mu - podle listu Gazeta Wyborcza - potvrdili i experti z knihoven ve Varšavě a ve Wroclawi.

Rukopis vznikl pravděpodobně kolem roku 1470 pro wroclawský kostel sv. Máří Magdaleny. Bylo to dílo výjimečných kvalit, jedna z nejcennějších liturgických knih, které se ze středověku dochovaly kompletní - s dvěma velkými ilustracemi, šestnácti iniciálami a osmnácti bordurami, nebo-li ornamentálním orámováním. Kostel sv. Máří Magdaleny od roku 1525 náležel protestantům, a knihy z jeho fondů ztratily praktický význam. Zprvu byly uloženy v místnosti nad sakristií, okolo roku 1800 se staly součástí první veřejné knihovny ve městě. Roku 1866 byly mezi prvními svazky ve Stadbibliothek Breslau. Během druhé světové války, v obavě před spojeneckým bombardováním, které už obrátilo v prach knihovny Hamburku, Berlíně, Mnichově, Kasselu a Lipsku, se německé úřady rozhodly evakuovat nejvzácnější položky - 16. září 1943 bylo z wroclawské knihovny vyvezeno sto očíslovaných dřevěných beden s rukopisy a tisky. Misál od Máří Magdaleny byl uložen v bedně číslo 33. Transport dorazil do Ramsfeldu, dnes Ramultowic, do paláce slezského rodu průmyslníků Henckel von Donnersmack (z této linie pochází i režisér Florian Henckel von Donnersmack, autor filmu Životy těch druhých, oceněného Evropskou filmovou cenou i Oscarem). O tom, co se dálo se vzácnými knihami na konci druhé světové války, se můžeme jen dohadovat. Jisté je, že většina obsahu beden skončila na hnojišti. Ty nejcennější knihy pak němečtí vojáci rozkradli. Misál, který se měl letos dražit v New Yorku, se několik let po válce objevil v antikvariátu v Bernu. Tam ho roku 1951 zakoupil americký bibliofil Harry Walton. Aniž měl ovšem ponětí, jaký je původ památky.

Informace o tom, že se misál objevil v nabídce Bloomsbury, dorazila k polskému konzulovi v New Yorku tři dny před aukcí. Ihned se vydal do aukčního domu s žádostí, aby byl rukopis stažen z aukce. Šéfové Bloomsbury jeho požadavku zprvu nepřikládali valnou váhu. "Měl jsem ale připravený důkladný popis díla, který před válkou pořídili němečtí knihovníci," uvedl konzul Krzystof Kasprzyk pro Gazetu Wyborczu. Nakonec došlo k dohodě, a Waltonova dcera manuskrip - bez odškodnění či odstupného - vrátila tam, odkud před lety zmizel. Je to jeden z mála příběhů se šťastným koncem.

Polským úřadům se podařilo zdokumentovat válečné ztráty z více než čtyřiceti tisíc knihoven na území Polska. Dokumentace zachycuje jen část stavu před roku 1939, ale je reprezentativní pokud jde o typologii ztracených knih. Na základě zjištěných faktů lze tvrdit, že v knihovnách institucí i v soukromých knihovnách se v meziválečném období nacházelo na sedmdesát milionů svazků. Válečné ztráty se odhadují na 70 až 75 procent - zmizelo tedy 50 milionů knih. Zhruba milion dvě stě tisíc z nich byly svazky vysoké hodnoty kulturní či historické.

Šéf polské diplomacie Radoslaw Sikorski při středečním předávání misálu představitelům Univerzitní knihovny ve Wroclawi uvedl, že jeho ministerstvo bude i nadále usilovat o získání kulturních pokladů, uloupených za druhé světové války z území Polska. Zásluhou ministerstva zahraničí se jen do wroclawské knihovny vrátily v posledních desetiletích už tři tituly. Wroclawská kolekce středověkých rukopisů je přitom jednou z nejvýznamnějších v Polsku - čítá na tři tisíce položek, v celém Polsku je podobných skvostů deset a půl tisíce.