Wim Vangrootloon: Shush! / Pšššt!

Cítíte se nesví, když ustane hovor a následuje dlouhé ticho? Máte v oblibě lidi, kteří bez výrazu zírají do dáli, aniž by něco řekli? A už jste někdy slyšeli ticho v rádiu? Kdepak, hned se musí donekonečna žvanit. A pokud opravdu není co říct, nepochybně se dostaví rozpačitý smích, protože vzniklé prázdno je třeba něčím vyplnit. Belgický umělec Kamagurka dokonce označil ticho za nové tabu.

Nejméně tichým místem je bezpochyby rozhlas, kde je ticho zcela zapovězeno. Kdyby se v rozhlase vysílalo ticho, byl by to ještě vůbec rozhlas? Rozhlas nic neriskuje. V každém studiu je nouzové tlačítko. Jestliže se moderátor ocitne úplně v koncích, jestliže přestane fungovat mikrofon nebo nepřijde avizovaný host, technik může vždycky stisknout tlačítko – a pár minut hudby všechno zachrání. A když trvá ticho příliš dlouho, může technik zmáčknout jiný knoflík a vyplnit prázdnotu pomocí jiné, živější stanice s bezva moderátory a lákavými reklamami. V rádiu se musí (a vždycky tedy bude) něco vysílat.

Přesto vám přinášíme rozhlasový dokument o tichu. O absolutním tichu, kdy není slyšet vůbec nic. Kde vládne skutečné ticho? A jak zní? Jde o experiment, který může, ale nemusí být úspěšný.

Dokument Wima Vangrootloona Pšššt! vznikl v roce 2002 v rámci EBU Master School pro mladé rozhlasové dokumentaristy pod odborným vedením Helmuta Kopetzkého.