Vzpomínka na Zdeňka Mahlera
Češi se rozloučili se Zdeňkem Mahlerem. Se scenáristou, který zůstane v paměti lidí především jako velký popularizátor tří M – Mozarta, Masaryka, Mahlera. Každá popularizace upadá do rizika zjednodušení, a ani Zdeněk Mahler se jí neubránil, zejména ve vztahu k Masarykovi, jako by po revoluci roku 1989 cítil, že národ potřebuje oživit pozitivní mýtus, který by jej spojoval nad společnou věcí, nad „res publica“.
Ve vztahu k jiným velikánům byl mnohem kritičtější, dalo by se říci spravedlivější.
A tak kromě slavných filmů Nebeští jezdci, Svatba jako řemen nebo Den sedmý, osmá noc, k nimž psal Mahler scénáře, by v naší paměti měla zůstat i jeho jiná díla. Především pak mozartovská freska Zabudnite na Mozarta, film Miloslava Luthera z poloviny 80. let, který je jakousi Mahlerovou scenáristickou (a u Lutherovou vizuální) polemikou s Amadeem Miloše Formana, s filmem, u něhož byl Zděnek Mahler pár let předtím odborným poradcem svého dávného přítele.
Jak Mahler vnitřně ve vztahu k Mozartovi problematizuje Formanův hollywoodský trhák, se každý může přesvědčit na vlastní oči – film Zabudnite na Mozarta se dá na sociálních sítích pořád vidět. Jak Zdeněk Mahler kriticky pracoval s mozartovským mýtem, který tak zásadně zatížila Formanova intepretace, lze ale i slyšet. U nás na Vltavě.
V polovině 90. let vznikly v Českém rozhlase dva hodinové pořady, ve kterých Zdeněk Mahler nejen připomíná místo Antonia Salieriho v hudebních dějinách, ale také glosuje Amadea, jeho historické mýty a přitom uvažuje nad povahou uměleckého díla, jeho zákonitostí a smyslu obecně.
Poslechnout si můžete příběh „nejlepšího žáka Gluckova“, autora, jehož opery se ve své době hrály po celé Evropě i v zámoří. A slovy Zdeňka Mahlera také autora, kterého jsme tak trochu zavraždili příběhem o jeho účasti na smrti Mozarta. Totiž: „svoboda fabulovat neznamená svobodu lhát“.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.