Výstava Courbet - Sen o moderně

To samozřejmě věděl i kurátor výstavy Klaus Herding. Jeho koncept osvětluje Courbetovo dílo z úhlu pohledu, doposud neznámého a ukazuje zcela jiné a pomíjené aspekty - Courbetovo nitro a jeho ‚zasněné' obrazy.

Klausovi Herdingovi se jeho záměr vskutku vydařil. Na frankfurtské výstavě prochází diváci sály vytapetovanými karmínovou červení, od obrazu k obrazu a prožívají něco, co by se dalo nazvat ‚derealizací' Courbeta. Patřila jsem také k těm, kteří kategorizovali tohoto velkého francouzského umělce jako bezvýhradného realistu.

Jistě, vidíme zde i obrazy říjících jelenů, sedláků, vracejících se z trhu nebo rozbouřeného moře. Důraz je však na spočívajících a snících postavách stojících stranou - i částečně stranou společnosti - a pohroužených do snění. Z obrazů se na nás pomalu převaluje lenivost, nicneděláni, pozastavený čas. Kdekdo na Courbetových olejích posedává, polehává a spí. Mladý pár spí, protože je zrovna poledne, mladý Courbet, protože je zraněný. Dívky na břehu Seiny jsou unavené a zimní krajiny jsou ponořené do zimního spánku.

Kromě spáčů a snílků, můžeme na výstavě obdivovat několik Courbetových vlastních podobizen, mezi nimi známý obraz ‚Vlastní podobizna nad propastí'. Nezapomenutelné jsou jeho krajiny, zimní i letní, malované převážně v jeho rodném kraji v okolí Franche-Comté a u pramene řeky Loue. Velmi působivé jsou rovněž Courbetovy obrazy moře. Ve Frankfurtu je jich vystaveno několik ve speciálním oddělení výstavy pod názvem ‚Vlny'.

Frankurtská expozice tedy ukazuje druhou stranu tvorby tohoto muže, který v polovině 19. století platil za revolučního hlavně z toho důvodu, že maloval každodennost a všednost na velké formáty. Revolucionář opravdu byl a z toho titulu byl také několik měsíců ve vězení. Revoluční byl bezesporu na tehdejší dobu i jeho způsob nanášení barvy, který tehdejší kritiky provokoval - dnes jen těžko pochopitelné. Courbet byl po celý svůj život - na rozdíl např. od Botticelliho v opozici k panující představě o umění. Nikdy nemaloval obrazy jen proto, aby se zalíbil publiku.

Další z důvodů, pořádat Coubertovu retrospektivu právě ve Frankfurtu, je jeho těsný vztah k tomuto městu. Je fascinující, že svůj ‚putovní', velmi diskutovaný obraz ‚Pohřeb v Ornansu' vystavoval v roce 1852 právě zde a ne v nějakém velkém, akademickém městě. Přijímá pozvání svých malířských kolegů, zůstává ve městě půl roku a maluje několik obrazů. Dva z nich ‚Dáma na terase' a ‚Pohled na Frankfurt' jsou součástí výstavy v Schirnu.

Sto obrazů z jedenácti zemí je vystaveno v Schirnu do 30. ledna 2011. Poslední expozice této velikosti byla v Německu před 30ti lety.

Courbet. Ein Traum von der Moderne. Chirn Kunsthalle Frankfurt. Do 30. ledna 2011