Vymítač ďábla

Hrůzostrašný příběh o dvanáctileté dívence posedlé ďáblem vznikl podle románu Williama Blattyho, inspirovaného historkou z konce 40. let zachycené v novinách The Washington Post. Už kniha z konce 60. let je unikátní kombinací reality a fikce, bez Friedkinovy invence a tvrdohlavosti by však její adaptace pravděpodobně nevstoupila do filmových dějin. Blesk z čistého nebe to ale v tehdejším Hollywoodu nebyl. Tentýž režisér totiž dva roky předtím natočil první díl Francouzské spojky považovaný za klíčové dílo moderního kriminálního žánru.

O průběhu filmování Vymítače ďábla - spjatého s řadou efektních historek - se můžete podrobně dočíst v letním dvojčísle časopisu Premiere. Včetně zmínky o herečce Shirley Mac Laineové, podle níž prý autor předlohy vymodeloval postavu matky posedlé hrdinky. Pro ty, kdo jeden z nejslavnějších hororů všech dob znají z původní podoby, bude zajímavé srovnání s jeho autorskou variantou, která je o jedenáct minut delší. Režisérská verze obsahuje například původně nepoužitý záběr zvaný "spider walk", v němž se Regan objevuje v podobě nestvůrného pavouka.

Film Vymítač ďábla - oceněný Oskary za scénář a zvuk - je proslulý především svými šokujícími momenty. Nutno přiznat, že oplzlá mluva, chraplavý hlas a monstrózní proměny obličeje původně nevinné dívenky zůstaly sugestivní i dnes, kdy už zkušeného diváka na plátně hned tak něco neohromí. Působivost Friedkinova hororu však spočívá v něčem jiném . skrývá se hlavně v neurotizující autenticitě, která obestírá jeho satanskou zápletku. Dřív než je hrdinka podrobena vymítačskému rituálu, podstoupí sérii lékařských zákroků. Ty jsou vzhledem k jejich nelidské exaktnosti mnohem strašidelnější než projevy démonického běsnění.

Také obsahově je Friedkinův film mnohem rafinovanější, než se zdá z jeho provokativních ornamentů. Příběh o ďábelské posedlosti tvoří jen slupku, pod níž se skrývá drama o nenápadných křivdách způsobených sobectvím. Jedno z nich prožívá otec Karras ve vztahu ke své nemohoucí matce, v jiném se ocitá zděšená herečka, která jako by si od dcery vykoledovala trest za svou kariéru. Vymítače ďábla lze vnímat také jako podobenství o selhání novodobého racionalismu v konfrontaci s iracionálním zlem. Moderní medicína - včetně psychoanalýzy a sofistikovaných aparátů - není schopna stanovit správnou diagnózu. Také kriminalistická rutina - v podobě detektiva, který vyšetřuje nepochopitelná úmrtí - zůstává ve slepé uličce. Friedkinův existenciální horor vypráví a varuje před démony v zakuklených podobách.