Výběr z denního tisku, 28. května

Kulturním stranám dnešního tisku dominuje dvojice témat: výsledky festivalu v Cannes a zpráva o úmrtí Zity Kabátové.

„Odešla dáma českého filmu“, dočteme se hned na titulní straně Lidových novin. Slavná herečka zemřela včera po dlouhém pobytu v LDN v Praze ve věku 99 let.V Lidových novinách na herečku, její život, její filmové i divadelní role vzpomíná Marta Švagrová, doplňuje také, že se v posledních letech Kabátová našla jako organizátorka odpoledních pamětnických programů v Biu Ilusion a nechybí ani výběrová filmografie.

Právo píše: „Nejstarší česká herečka Zita Kabátová odešla včera ráno za celou báječnou partou svých kolegů a kolegyň z časů, kdy se dámy oslovovaly „drahoušku“, muži toužili jen se dotknout lemu čerstvě zkrácených sukní svých milovaných, a filmový svět ležel u nohou hvězd třicátých a čtyřicátých let minulého století. A se Zitou Kabátovou odešla celá filmová éra.“Radmila Hrdinová a Věra Míšková na stránkách Práva vzpomínají spolu s Jiřinou Jiráskovou, Janem Hřebejkem a Ondřejem Trojanem na život, dlouhověkost, divadelní rodinu i filmový let do nebe noblesní herečky.

Citát Zity Kabátové uvádí ve svém krátkém nekrologu Jana Jaroš v Hospodářských novinách. „Když to měla být dobrá, ubrečená žena, tak jsem to byla já. Režisér Slavinský na mě nedal dopustit, když někde potřeboval zaplakat, tak jsem ochotně zaplakala i za kolegyni.“

Několik citátů Zity Kabátové otiskuje také Mladá Fronta, spolu s řadou fotografií z filmů i ze života slavné herečky.Vzpomínku na Zitu Kabátovou uzavřeme dnes narážkou na slavnou roli v komedii Muži nestárnou: „Kdepak muži – to my ženy přece nestárneme. My moudříme. Musíme. Nic jiného nám nezbývá.“

Druhou hlavní zprávou je festival v Cannes a vyhlášení jeho výsledků.Zlatou palmu dostal, jak mnoho recenzentů předvídalo, Michael Haneke za film Láska. Jeho fotografii s palmou nad hlavou najdete ve všech hlavních tiscích. Jindřiška Bláhová v Hospodářských novinách si všímá, že Hanekeho snímek o umírání, konci života starých manželů a síle citu zvítězil po loňském vítězství filmu o dětství a úžasu stvoření Strom života. Pro Hanekeho jde o druhou Zlatou palmu po třech letech a Láska směřuje také do české distribuce.Celá přehlídka letos byla, jako každý rok koncipována tak, že vedle autorských filmů se v programu objevily ty, které do Cannes dostanou herecké hvězdy. Patřičný glamour je vykoupeny tím, že se v soutěži objeví snímky, nad kterými zůstává rozum stát. Letos to bylo třeba Killing them softly s Bradem Pittem v hlavní roli.

Zálibu v okázalosti prozrazovaly některé filmy soutěže podobně jako modelky přezdobené drahokamy, píše Eva Zaoralová v Mladé frontě. Například Paperboy s Nicole Kidman v hlavní roli. Na efekt ale působil také Cosmopolis Davida Cronenberga.

V Mladé frontě také recenzuje Kateřina Kočičková pražské vystoupení kanadského novocirkusového souboru Cirque de Soleil Alegría.Hned v úvodu si posteskne nad tím, že halové show chyběla intimita klasických šapitó.Sluneční cirkus má skutečně ty nejlepší světové akrobaty a artisty, jejichž výkony sledujete s úžasem, představení se ale drží spíše tradičního schématu, než že by se snažila o nějakou divadelní magii. Ta recenzentce chybí, představení hodnotí 65 procenty a uzavírá, že působí jako chladný, perfektně běžící mechanismus.

V Mladé frontě nechybí glosář Pražského jara. Věra Drápelová hodnotí vystoupení Varšavské filharmonie v Obecním domě a debut britského tenoristy Iana Bostridge. „Bostridge zpíval svým světlým lehkým tenorem bezvadně, snad až na málo znělé hlubší tóny a především s neokázalou expresivitou a hlubokým vcítěním“ a vysloužil si v hodnocení 80 procent.Zato páteční Beethovenovský program v Obecním domě zůstal při zemi. Mladý génius klavíru Rafal Blechacz vystoupil v doprovodu Varšavské filharmonie a to je prý orchestr spíš průměrný. 65 procent.

Také Jindřich Bálek se vrací na Pražské jaro v Lidových novinách a srovnává vystoupení Rafala Blechacze a Leifa Ove Andsnese v Beethovenových klavírních sonátách.Klavírista Andsnes se mohl opřít o jeden z nejlepších souborů svého druhu (Mahlerův komorní orchestr) a plně toho využil. Jeho provedení bylo preciznější než u nejznámějšího dirigujícího klavíristy Daniela Barenboima, ale šestadvacetiletý polský klavírista Rafal Blechacz se ve svém provedení dostal ještě o úroveň výše. Stoprocentní soustředění, noblesní nadhled. Jistota. Vyrovnanost.„Oba koncerty možná nepatřily letos k těm nejočekávanějším, ale mezi vrcholy Pražského jara se budou počítat,“ uzavírá Bálek.