Výběr z denního tisku, 24. ledna

Stejně jako naše zpravodajství, také Lidové noviny, Mladá fronta a Právo otiskují letošní nominace na cenu Thálie. V Právu a Mladé frontě naleznete kromě informací o cenách, které se vyhlásí 24. března, také seznamy nominovaných. Všechny tisky pak uvádějí jméno Juraje Kukury, který se o cenu uchází s rolí sebe sama ve hře Martina Čičváka Kukura. Z žen byla nominována oceňovaná Helena Dvořáková za roli Ysé v Poledním údělu v Divadle v Dlouhé. Předány budou ale také ceny za operu, operetu, balet a pantomimu a také za mimořádný umělecký přínos divadlu.

O divadle se dočtete více v Lidových novinách a jejich rubrice Divadelní úterý. Jana Machalická se v krátké glose vyjadřuje k výběru Tomáše Töpfera za nového ředitele Vinohradského divadla. Připomíná slavnější doby scény a následně staví proti pražskému výsledku výběrového řízení rakouský příchod Clause Peymanna do Burgtheatru. Oproti Vídni se prý můžeme těšit „leda na nějaké ty četnické humoresky vinohradské“.

„Od počátku epochy až po konec světa“, tak se jmenuje dvojí recenze Kamily Černé na poslední inscenace Jiřího Adámka. Požár nastudoval se svým Boca Loca Lab, Last Minutes pak uvedl v divadle Disk s absolventským ročníkem alterny. První z nich zachycuje Evropu před a po vypuknutí první světové války, období spojené s optimismem nové epochy, druhá pak fiktivní poslední chvíle světa. Mimochodem, o obou inscenacích si můžete poslechnout reportáže na našich stránkách. Černá obě inscenace krátce ale výstižně popíše, načrtne dějovou linku, vyzdvihne zajímavé okamžiky a shrne tím, že Požár potvrdil výbornou pověst Boca Loca Lab, přestože se některé scény zdály příliš dlouhé a monotónní, Last minutes pak působí trochu jako „etuda založená na dobrém nápadu, který ale nestačí naplnit celovečerní rozměr představení“.

V Lidových novinách je otištěn také rozsáhlý rozhovor Jany Machalické s Tomášem Svobodou. Tématem je chystaná premiéra jeho vlastního textu Srnky na domácí kladenské scéně. Srnky jsou prý inspirovány Arabskou nocí Rollanda Schimmelpfenniga, a tak zasazuje autor své postavy do jednoho brněnského paneláku. Jejich životy dramaticky změní zásah zvenčí, právě srnky jako deus ex machina. Dozvíme se také, že se má jednat o tragikomedii, co má Svoboda společného s Klicperou a že „se rozhodl, že už se moc nechce pouštět do vážných látek“. Baví ho prý legrace.

V Lidových novinách také Marcel Kabát recenzuje nový časosběrný dokument Heleny Třeštílkové Soukromý vesmír. Ten se ze všech jejích filmů nejdéle natáčel, 37 let, a nejdéle stříhal, 100 dní. Hlavní postavou je tentokrát syn režisérčiny kamarádky Jan, kterého Třeštíková zaznamenává už od narození. V recenzi najdete film důkladně přednesen, autor pak uzavírá, že: „Nedostatek síly hlavního materiálu film dohání vnější oporou – průběžně připomíná historii dobývání vesmíru a také kariéru Karla Gotta, A je to bohužel nakonec právě Karel Gott, kdo „ukradne show“. Na jeho vyprávění o zkušenosti s LSD se totiž zapomenout nedá. Na zbytek dokumentu tentokrát ano.“

Jeden z nových filmů rozebírají také Hospodářské noviny a Mladá fronta. Je jím adaptace slavné divadelní hry Yasminy Rezy Bůh masakru, kterou natočil Roman Polanski.

Mirka Spáčilová v Mladé frontě film zasazuje mezi české inscenace téhož textu, uvede, že Polanského hlavním úkolem bylo pro konverzační komedii najít vhodné herecké osobnosti a pak už nepřekážet. Což se prý povedlo a film je tak „hostinou smíchu“. A „není to smích objevný ani drásavý, ale dost trefný i trpký na to, aby jej velcí hráči pozvedli nad běžné rozptýlení“. V MF si film vysloužil 70 procent.

Pro Jindřišku Bláhovou z Hospodářských novin je Polanského verze slavné hry naopak líná a povýšená. Silné herecké obsazení prý nedokáže vyvážit nedostatek režisérské vize. Polanski jen předstírá, že hraje s vážnými tématy a důležitým způsobem, ve skutečnosti se chová jako iluzionista, který zakrývá domnělou sofistikovaností prázdné jádro filmu a nedostatečné uchopení látky. Z poselství filmu tak zbude leda „pseudoposelství na úrovni liberálních mouder konverzace nad večeří“.

Bláhová rozsáhlou kritiku doprovozenou o záběr z filmu a úryvek jedné z kritik brodwayského uvedení Boha masakru, uzavírá: „Namísto živelné krvavé lázně, která by slušela titulu, Polanského film jen irituje.“