Všechny v jedné a Milující. Dvě rané prózy Rainera Marii Rilkeho

V raných Rilkových prózách se odráží nálady filozofie fin de siecle včetně reakcí na dílo Sigmunda Freuda či Friedricha Nietzscheho, najdeme v něm i ohlasy vídeňského novoromantismu, prvních výbojů německého expresionismu a tehdy nejvýraznějšího uměleckého směru – secese.

O svých raných povídkách se Rainer Maria Rilke (1875–1926) v pozdějším věku vyjadřoval jen velmi zdrženlivě. V dopisu spisovateli Stefanu Zweigovi napsal, že v nich chtěl vyjádřit „jedno a stále znovu to jedno, které s postupem času jednoduše nahradí lepší a dospělejší výraz“. Přesto už tyto rané práce prozrazují Rilkův nevšední literární talent. Také se v nich už objevují témata charakteristická pro jeho pozdější tvorbu. Jedním z nich je bezesporu i láska a smrt.

Všechny v jedné

Wernerovi v šestnácti letech ochrnuly nohy a od té doby nemůže chodit. Sedí ve své komůrce a vyřezává sošky svatých. Hlavně madony. Koho ale připomíná jejich tvář?

Milující

Hermann Holzer a Ernst Bang jsou blízcí přátelé. Přesto ani pro ně není jednouché mluvit o svém vztahu k dívce, která je pro jednoho z nich bolestnou minulostí a pro druhého – možná – šťastnou budoucností. Kdo z nich je tím skutečně milujícím?