Viry zkoumám, viry obdivuji. Osudy česko-amerického lékaře, virologa a genetika Karla Rašky jr.

Otec lékař, profesor Karel Raška po roce 1945 patřil k předním osobnostem československého zdravotnictví. Byl zakladatelem moderní československé epidemiologické školy. V padesátých letech založil českou národní transfuzní službu, zasloužil se o výrazné zkrácení léčby spály penicilínem, vymýtil tuberkulózu skotu.

S velkou odvahou vstoupil jako mladý, šestatřicetiletý lékař na jaře 1945 do terezínského koncentračního tábora, kde se rozšířil skvrnitý tyfus, a hrozilo, že by epidemie by mohla zasáhnout celé Československo i okolní státy. S profesorem Patočkou a mladými dobrovolníky, zdravotníky skvrnitý tyfus likvidovali až do září toho roku. Jméno profesora Karla Rašky je asi nejčastěji zmiňováno v souvislosti s celosvětovou eradikací varioly neštovic.

Otec lékař, profesor Karel Raška po roce 1945 patřil k předním osobnostem československého zdravotnictví. Byl jedním z lékařů, kteří se zasloužili o vymýcení neštovic |foto: Jihočeská univerzita

Vymyslel zcela novou koncepci, která vstoupila v platnost r. 1967, a poslední případ přirozené nákazy neštovic byl zaznamenán v Somálsku v říjnu 1977. Jak se prof. Raškovi „odvděčil“ normalizační režim, o tom hovoří jeho syn Karel Raška jr. ve svém rozhlasovém vyprávění.

Matka, prof. Helena Rašková byla farmakoložka, vysokoškolská učitelka na Univerzitě Karlově v Praze. Zasloužila se mimo jiné o vznik Světové unie farmakologických společností a její zásluhou se v r. 963 v Praze konal významný 2. Mezinárodní kongres farmakologů. I ona se ale po roce 1968 stala obětí politického soukolí.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 MUDr. Karel Raška jr. emigroval s rodinou do Spojených států, kde začínal na pozici biochemika, a poté se specializoval především na molekulární virologii. Od počátku působí na newjerseyské University of Medicine and Dentistry of New Jersey Robert Wood Johnson Medical School v Novém Brunšviku, kde v období 1989–92 vedl patologické oddělení a současně byl ředitelem oddělení laboratorní medicíny a experimentální patologie.

Lékař, který se podílel na vymýcení neštovic, Karel Raška a jeho vnuci Ivan a Ota|foto: Jihočeská univerzita

V roce 1971 se habilitoval a o pět let později byl jmenován profesorem patologie a molekulární genetiky. Prof. Karla Rašku jr. si žádaly mnohé americké univerzity, neboť jako jeden z mála byl významným vědcem v oblasti laboratorního základního výzkumu i uznávaným lékařem klinické medicíny.

Dlouhodobě se věnuje molekulární biologii DNA onkovirů, imunopatologii a klinické imunologii. Kromě mnoha jiných významných studií se jako první věnoval počátečnímu výzkumu dosud neznámé nemoci HIV – AIDS. V následném výzkumu chtěl využít archiv Sérové banky v Praze Světové zdravotnické organizace, kterou spoluzaložil v 50. letech otec profesor Karel Raška a která jako jediná na světě uchovávala séra z Afriky. Československý stát Karla Rašku jr. odmítl, archiv raději otevřeli německému výzkumu. Lze se jen domýšlet, o kolik objevů se tehdejší Československo připravilo. Prof. Raška jr. zabýval také onkoviry, které způsobují nádory prsu. Publikované objevy pomohly nejen v následných pohledech na vznik nemoci, ale také na její léčbu.

Manželka prof. Jana Rašková, lékařka internistka, se věnovala klinické imunologii i klinické patologii a jako vysokoškolská učitelka vytvořila model vyučování klinické medicíny na základě studia případů, který se na amerických univerzitách používá dodnes.

Prof. Karel Raška jr. se působí jako předseda celosvětové Společnosti pro vědy a umění založené ve Washingtonu roku 1958, je čestným členem Učené společnosti České republiky a předsedou The Comenius Academic Club. V 70.letech byl několikrát za sebou zvolen nejlepším pedagogem na lékařské fakultě Rutgers Medical School. Od roku 1993 je čestným profesorem molekulární biologie a zahraničním členem vědecké rady 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2010 prof. Karlu Raškovi jr. prezident republiky udělil státní vyznamenání.