Virgilio Pinera: Několik dětí
Kubánský básník, prozaik a dramatik Virgilio Pinera (1912-1979) u nás není příliš známý, český čtenář se zmínky o něm mohl dočkat v životopisné knize Než se setmí jiného kubánského spisovatele Reinalda Arenase, nebo případně v její filmové adaptaci, kterou natočil Julian Schnabel. Podrobněji nám tuto významnou postavu latinskoamerické literatury teprve nedávno představil povídkový výbor Studené povídky, vydaný nakladatelstvím Julius Zirkus. V něm se v překladu Petra Zavadila můžeme seznámit s Pinerovými drobnými texty, připomínajícími svou kafkovskou poetikou autory spíše evropské.
Virgilio Pinera Llera se narodil na Kubě v městečku Cárdenas v roce 1912. O svém dospívání píše v životopise Život tak, jak je: "Zjistil jsem, že jsem chudý, homosexuál a že mám rád umění. Na to první jsem přišel, když jednoho krásného dne někdo řekl, že se ,nepodařilo sehnat nic k obědu', na to druhé, když jsem jiného krásného dne celý zrudnul návalem vzrušení při pohledu na to, jak se jednomu z mých početných strýců nadouvá pod kalhotami objemné přirození. A na to třetí, když jsem dalšího krásného dne slyšel, jak jedna moje velmi tlustá sestřenice zpívá přípitek z La Traviaty a přitom křečovitě drží v ruce sklenku."
Po maturitě se Virgilio Pinera zapisuje v Havaně na vysokoškolská studia literatury. V krátké době střídá redakce několika kulturních časopisů, píše kritiky, vydává básně. Od roku 1946 až do listopadu 1958, tedy do doby krátce před Castrovou revolucí, pobýval Pinera s přestávkami v argentinském Buenos Aires. Tam se seznamuje mimo jiné s tehdejším emigrantem - chudým polským aristokratem a spisovatelem - Witoldem Gombrowiczem. Toto přátelství mělo zcela jistě vliv i na jeho dílo; inspirace zejména Gombrowiczovými rannými povídkami je znatelná.
Po návratu na Kubu se v počátcích Castrovy vlády pod vlivem zpočátku realizovaných proklamací o tom, že nový režim skutečně umožní umělcům svobodně se vyjádřit, stává šéfredaktorem periodika Revoluční pondělky. V polovině šedesátých let jsou však Revoluční pondělky rozpuštěny a Pinera dostává v podstatě doživotní distanc, od té doby může oficiálně pracovat pouze jako překladatel. Ještě před začátkem své ostrakizace však stačil na Kubě oficiálně vydat svůj nejznámější román Reného tělo a především sebraná dramata.
V květnu roku 1979 je jedna Francouzka, Pinerova známá, zadržena v Havaně na letišti a při prohlídce u ní státní bezpečnost nalézá jeho texty, které se pokoušela vyvézt z Kuby a následně vydat. Pinera je okamžitě vyslýchán bezpečností a "zákonný postup" kubánských režimních katanů zanechává na jeho zdraví fatální následky. Devatenáctého října toho roku umírá podle oficiální zprávy na infarkt. (podle doslovu Stanislava Škody ke sbírce Studené povídky)
Povídku kubánského spisovatele přeložil Petr Zavadil. Připravil a úvodem hovoří Marek Horoščák. V režii Zdeňka Kozáka čte Igor Bareš.
Nejposlouchanější
-
Eric Westphal: Koncert v oranžérii. Zkouška smyčcového kvarteta jako komedie
-
Povídky Andreje Blatnika, Evalda Flisara, Lojze Kovačiče a dalších slovinských autorů
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
-
Emil Vachek: Zlá minuta. Inspektor Klubíčko vyšetřuje o Vánocích vraždu mladé služky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.