Violoncellista Jiří Hanousek: Objevování rukopisů je nesmírně vzrušující. Motivuje mě očekáváná kvalita a nalézám ji

Tištěné partitury i jejich rukopisy nachází Jiří Hanousek v archivu virtuózního violoncellisty Ivana Měrky (1926−2020), jehož se stal „dědicem“. Ivan Měrka byl totiž vášnivým sběratelem: „Ten archiv budovaly tři generace, já byl tou třetí, všichni vášnivě sbírali knihy a noty. Byla tam celá klavírní literatura, asi tři stovky klavírních výtahů oper, písně, částečně houslová literatura, kompletní violoncellová a komorní. Troufám si tvrdit, že to byl jeden z největších soukromých archivů v naší republice,“ napsal ve svých pamětech Ivan Měrka a také to, že v roce 1997 celý archiv zaplavila voda a posléze bláto. Katastrofální dopad měla povodeň na vzácnou korespondenci: „Vše bylo týden pod vodou, nešlo z toho nic zachránit, všechno jsem to odvozil do kontejnerů.“

Co nenávratně vzala z archivu Ivana Měrky voda a co jeho touha držet si dedikovaná violoncellová díla jen pro sebe? Jak ovlivnil Ivan Měrka, hybatel ostravského kulturního života a legendární pedagog svou „Žlutou biblí“ další generace violoncellistů a proč sestavuje Jiří Hanousek, jeho bývalý žák, z rukopisných pamětí Ivana Měrky další knihu? Jak se katalogizuje, třídí a až detektivní cestou dohledává a k vydání ošetřuje poničený materiál? A jak to zní, když se konečně partitury provedou? V Roce české hudby vznikly pro Akademii s violoncellistou Jiřím Hanouskem a klavíristkou Eliškou Novotnou exkluzivní rozhlasové nahrávky. A jejich znovuobjevené partitury jsou zde pro další generace interpretů.