Vilém Přibyl: Smetana/Dvořák/Janáček

(…) Bohužel jsem neměl tu možnost zhlédnout naživo pěvcovy jevištní kreace, ani koncertní vystoupení, mohu je tedy vnímat a posuzovat pouze z nahrávek, na kterých Přibylův hlas zní technicky velmi jistě, výrazově přesvědčivě, ale – na hrdinný obor – paradoxně velmi světle, občas tak trochu „sterilně“. Řada pamětníků, se kterými jsem mluvil, se shoduje v tom, že Vilém Přibyl byl přesně tím typem pěvce, jehož vokální projev představuje v nahrávkách – jakkoliv kvalitních – prý asi 70 procent jeho mimořádného umění. Byl prý pěvcem živelným, vášnivým, jevištně strhujícím, přesvědčivým, zkrátka jedním z nejlepších, které naše země ve dvacátém století měla. Ale jeho mimořádného hlasu ubraly mikrofony část krásy, kterou bylo možné svrchovaně vnímat pouze v živých vystoupeních. To, co možná může v tomto ohledu chybět v opeře, představuje podle mne v záznamech písní úplný ideál – zde tak Přibylův hlas zní – ano, je to dáno i interpretačním přístupem – bez jakéhokoliv patosu, niterně, prostě, zkrátka opravdově. (…)

Nahrávka vyšla u vydavatelství Supraphon.