Věžníci tu hlídali požáry, státní bezpečnost sledovala ambasády. Vydejte se do barokní zvonice na Malostranském náměstí
Vybavíte si věž tyčící se nad Malostranským náměstím v Praze? Možná jste ji považovali za součást kostela sv. Mikuláše, jde ale o dva samostatné objekty. Barokní zvonice nikdy nepatřila církvi, byla vždy součástí majetku Menšího Města pražského a sloužila mimo jiné jako požární hláska a později třeba jako pozorovatelna Státní bezpečnosti. Dnes je ve správě Muzea hlavního města Prahy a můžete si v ní prohlédnout expozici Custos Turris/Strážce města.
„Nalézáme se na tzv. městské věži Menšího Města pražského. Tyto věže sloužily městu jako hlásné pozice. Zpravidla se tam hlídal požár, ale mohlo jít i o jiné živelné katastrofy, např. škody po větru nebo přílivovou vlnu při povodních. Od 16. století se tyto věže profesionalizovaly, stavěly se tedy již pouze za tímto konkrétním účelem, předtím se takto využívala třeba věž kostela nebo věž branská. Později se ale tato funkce a věž k tomu sloužící staly jakousi vizitkou města, a proto tuhle věž dostal za úkol postavit význačný barokní stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer,“ vypráví Karel Kučera, kurátor památkově chráněných objektů Muzea hlavního města Prahy a sbírky zbraní a začíná povídat o historii objektu, funkci městské věže a životě věžníků, kteří mohli využívat po dobu svého působení ve věži malý skromný byt.
„Věžníci byli zaměstnanci, kteří se starali o dozor nad městem. Chodili po ochozu a hlásili každý podezřelý oheň nebo dým. Pokud něco spatřili, tak seběhli o několik pater níže, začali zvonit na poplach a poté vyběhli opět nahoru a ve dne vyvěsili tím směrem, kde hořelo prapory a v noci lucernu. Toto povolání nebylo příliš valně placené, ale věžníci pak zpětně dostávali všimné, a to od firem a provozoven, které byli potenciálními zapalovači města. Ty si věžníky vždy předcházeli a většinou před vánoci je obdarovali penězi nebo zbožím. Od města pak věžník dostával teplé oblečení, deputátní palivo a vodu, jelikož věž byla samozřejmě bez vodovodu,“ popisuje Karel Kučera.
Věžníkova práce byla tedy velmi namáhavá, jeho byt byla malá místnost s přilehlou černou kuchyní. Ta je zvláštní tím, že se zachovala v intaktním stavu a navíc je pouze jednou ze tří, které se dochovali v městském prostředí. V Praze je to jediná dochovaná černá kuchyně a taky jediná přístupná veřejnosti.
Věž pak od roku 1964 sloužila jako pozorovatelna Státní bezpečnosti a ta zde koordinovala sledování západních ambasád.
Svatomikulášská městská zvonice je unikátní tím, že se zde nenachází jeden, ale hned dva byty pro věžníky, poté následuje zvonicové patro s jedním dochovaným zvonem. Za zhlédnutí stojí také hlásovna s ochozem, kde dříve věžníci trávili většinu svého času. Zvonice navíc nabízí návštěvníkovi celkem unikátní výhled, naskytne se vám pohled do zahrad a dvorů okolních paláců, které často nejsou veřejnosti přístupné.
PRAKTICKÉ INFORMACE
Otevírací doba: denně od 10 do 20 hodin
Vstupné: Plné 100 Kč, snížené 70 Kč, rodinné 250 Kč, skupinové 80 Kč/osoba
Cesta: Tramvají 12, 20, 22, vystoupíte na zastávce Malostranské náměstí, následně asi minutu pěšky.
Další informace: Kromě netradičního výhledu na Malou stranu zde můžete shlédnout také stálou expozici s názvem Custos Turris/ Strážce města, ve které je návštěvníkovi představena funkce věže jako městské zvonice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
