Venušiny dny chtějí podpořit ženské umělkyně v tvorbě

Ještě do konce dubna máte možnost zúčastnit se naživo nebo virtuálně šestého ročníku přehlídky ženského umění zvané Venušiny dny, kterou pořádá pražská sluj pro současné živé umění neboli divadlo Venuše ve Švehlovce. Jednou z tvůrkyň, jejíž projekt byl do letošního programu vybrán, je divadelní a rozhlasová režisérka Zuzana Burianová. V rozhovoru vysvětluje, proč si jako inspiraci pro svou venkovní audio-procházku Eurydiké (a Orfeus) vybrala legendární antický mýtus o lásce až za hrob, proč je Orfeus v závorce a kdo přesně je třetí hrdina performance s poněkud zavádějícím jménem iRoller. Na cestu z podsvětí za doprovodu antického manželského páru se můžete vydat ještě jednou, v přidané repríze, ve středu 28. dubna 2021.

Festival upozorňuje na témata spojená třeba s neviditelnou ženskou chudobou, která se moc často neartikuluje.
Zuzana Burianová

„Museli jsme hodně improvizovat a řešit s tvůrci vpodstatě až na poslední chvíli, v jaké podobě se jejich projekty budou realizovat,“ popisuje dramaturgyně festivalu Barbora Šupová dost bouřlivou a živelnou realizaci letošního ročníku Venušiných dní. Dále dramaturgyně vysvětluje, podle jakého klíče se projekty do programu vybírají a zdůrazňuje, že se festival rozhodně nezříká mužských umělců ani mužského publika. Rekapituluje také, jaká ženská témata se na festivalu v průběhu let opakují a detailně přibližuje letošní program. Je libo se například usadit v Riegrových sadech na Venušinu lavičku a pustit si do uší přes QR kód ukolébavky z celého světa? Uslyšíte je v autorské interpretaci francouzské zpěvačky Ód.

Možná tady ještě nikdo nenašel způsob a cestu, jak lidem téma ženského bezdomovectví prezentovat.
Michaela Škvrňáková

Posledním hostem ArtCafé, věnovaného Venuším dní, je fotografka a také terénní pracovnice Armády spásy Michaela Škvrňáková. Vydali jsem se s ní přímo na místo činu, do Slavíkovy ulice na pražských Vinohradech, kde je ve výlohách místních podniků nainstalovaná její výstava Venuše v množném čísle, tematizující ženské bezdomovectví. Škvrňáková vysvětluje, odkud svoje Venuše zná, v jakém vztahu jsou na vystavených panelech portréty a doprovodný text, proč při focení používala studiová světla ve stylu módních fotografií, a také v čem jí ženy bez domova připadají krásné.

Venušiny dny – panel|foto:Michaela Škvrňáková