Zuzana Burianová: Žádný festival jsem v plánu neměla. Chtěla jsem jen vytřídit dědovu skříň

Zuzana Burianová
Zuzana Burianová

Básník, publicista, zpěvák, herec, skladatel, režisér, avantgardista, autor více než tří stovek hudebních děl, desítek filmových scénářů, libret a dramatizací – to byl Emil František Burian. Jeho odkaz nyní veřejnosti připomíná Burianova vnučka Zuzana, a to speciálním multimediálním Festivalem EFB. O něm, ale i svých autorských plánech mluvila s Markétou Kaňkovou.

První operu napsal v devatenácti letech. Herce nutil vytírat podlahu, a když jim při zkouškách nerozuměl, pěkně nahlas to dal najevo. S partiturami kolegů — skladatelů chodil po městě jako s novinami, četl si v nich a nahlas se jim smál. Divadlo a jeho možnosti ovšem bytostně miloval. „I když ve svých denících píše, že by se na divadlo nejraději vykašlal, nikdy to neudělal. Byl perfekcionista,“ vzpomíná ve Vizitce na Emila Františka Buriana (1904 – 1959) jeho vnučka,  vystudovaná divadelní režisérka Zuzana Burianová.

E.F.Burian při rozhlasovém natáčení

Ta je hlavní duší nadcházejícího pražského multimediálního (tedy hudebně-filmově-divadelního) Festivalu EFB. Má podtitul Avantgarda žije! a věnuje se Burianovu odkazu. Celá akce potrvá do 20. října a obsadí pražská divadla Disk, Alfred ve dvoře, Archa, Venuše ve Švehlovce a Švandovo divadlo. Filmová část festivalu bude mít sídlo v kině Ponrepo.

První Burianova skladba je na světě

Desetidenní festival přitom Zuzana Burianová původně vůbec v plánu neměla. „Přihodil“ se jí tak nějak náhodou – v momentě, když spolu s hudebníkem Dušanem Navaříkem zjistila, kolik bohatství skrývá dědečkova skříň plná partitur a dalších autorských materiálů. „Zásadní pro mě byl hlavně kontakt s psaným textem. Když jsem viděla to, jakým způsobem děda pracoval,“ vypráví Zuzana Burianová s odkazem na údiv nad partiturami dokončenými na Štědrý den, během oslavy narozenin syna anebo nad notovými zápisy přepsanými během zkoušek.

E.F.Burian se svým souborem

„Noty byly promíchané horem dolem, už před námi se je totiž někdo snažil roztřídit. My jsme například objevili klavírní Opus č. 1, což je úplně první Burianova skladba, složil ji v šestnácti letech. Našli jsme také skladbu z koncentračního tábora, u které se zachoval jen text, hudbu jsme znali v orální podobě,“ vypočítává. Právě tuto skladbu pro vystoupení v divadle Alfred ve dvoře nastudoval brněnský mužský pěvecký sbor Láska opravdivá. Hlavní hvězdou celého festivalu pak bude Orchestr Berg, který 18. října zahraje pod vedením dirigenta Wernera Herberse čtyři Burianovy méně známé skladby: Dechový kvintet, Suite Americane, O dětech a Nonetto in Do.

Komorní orchestr Berg v zahradě

Zuzana Burianová ví, že mnoha lidem se při vyslovení dědečkova jména vybaví padesátá léta a jeho angažmá v komunistické straně. Domnívá se ale, že Burianovu osobnost je nutné představovat komplexně. „Kdyby byl divadelní postavou, dobře by se na něm zobrazovala atmosféra totalitní společnosti a to, jakým způsobem vznikalo trauma dvou totalit, které osobně zažil,“ míní. „Proti jedné totalitě aktivně bojoval, divadlo hrál ještě v roce 1941, uváděl výhradně české hry, v divadle schovával židy.“ Mrzí ji, že na Festivalu EFB nezazní příliš hudby právě z padesátých let. Tehdy Burian zkomponoval velké orchestrální skladby, na jejich uvedení ovšem organizátoři nesehnali peníze.

Dědův multitalent inspiroval Zuzanu Burianovou mimo jiné v tom, že na studijním pobytu v Anglii prozkoumala možnosti světelného designu. „Nedokážu posoudit, jestli se mi to úplně podařilo, ale faktem je, že v představení našeho divadelního spolku Co čumiš si s kolegyní Barborou Šupovou všechno svítíme a stavíme samy.“