Vědecké umění, nebo umělecká věda? Projekt připravený pro berlínské planetárium spojuje obojí

Gillian McFarland a Ione Parkin iniciují dialog, který v sobě nese objevy současné vědy zhmotněné do vizuálních objektů. Svůj projekt s názvem Kreativita a zvědavost představily obě Britky na začátku listopadu v Zeissově obřím planetáriu v rámci berlínského týdne vědy.

Umění inspirované rotacemi nebo Velkým třeskem  

Ione Parkin je fascinovaná počáteční formací vesmíru a vytváří plasticky strukturovaná díla na papíře, která mají ilustrovat mohutná oblaka kosmického prachu a plynu, třpytivé barvy, připomínající vize nesmírnosti, nebo povrchy planet či Slunce. Její kolegyně Gillian MacFarland pracuje s experimentální technikou foukaného skla a vytváří vesmírné glóby, které odrážejí expanze, zrychlené rotace, extrémní vedro nebo kontrakce syrových materiálů, jako silice, nitráty nebo uranové sklo.

Ukázka z díla Gillian McFarland|foto: Creativity And Curiosity

„Gillian se zajímá o křehkost, pnutí nebo jak se barva dramaticky mění v průběhu chladícího procesu. Během něj pak vstříkává stříbrné nitráty, síru a další substance, které vytvoří nejrůznější vzory, takové, které vznikají procesem nikoliv designováním. Proces tedy posunul formu a barvu směrem k novému pojetí pořadí,“ vysvětluje způsob práce své umělecké polovičky Ione Parkin.

Ta se ve svých dílech raději soustředí na kombinování a vrstvení několika materiálů, aby simulovala detailní vizuály známých i dosud neobjevených planet: „Inspirují mě planetární povrchy a tvůrčí proces, který k nim vede. To obnáší využití několika nejrůznějších materiálů jako třeba rozdroleného papíru, sypkých pigmentů, gravitu, zoxidované mědi nebo dalších kovů v prášku. Je to neklidný proces, díky němuž vzniká bohatě texturovaný obraz, jehož prostřednictvím pak můžete pohmatem objevovat materiály nebo fyzické zlomy na povrchu,“ popisuje Parkin.

Ione Parkin: Sluneční vír (, olej na plátně,127x102cm)|foto: Creativity And Curiosity

Například její výtvor Red Fusion, který připomíná povrch Slunce zdeformovaný vznášejícím se plynem, Amaury Triaud – francouzský astronom z birminghamské univerzity – popsal jako momentku neustále se vyvíjejícího se hvězdného prachu, který se velice těžko zachycuje. Sám ve svém komentáři k dílu upozorňuje i na to, že umělecká vyjádření tohoto typu osvobozují mysl od interpretací. Což on jako aktivní vědec v oblasti astronomie upřímně vítá.

Unikátní technika měsíční pružnosti

Parkin i MacFarland chtějí jít ve svém projektu ještě dál. Přizvaly k sobě Danielu de Paulis, nizozemskou umělkyni, která při tvorbě videoinstalací využívá od roku 2009 technologii vizuální měsíční pružnosti. Unikátnost této metody ve spojení s uměním spočívá v tom, že se pomocí rádiových vln vyšle z jednoho místa na Zemi obrázek, který se odrazí od měsíčního povrchu, aby se pak vrátil na jiné pozemské místo v lehce pozměněné a zdeformované podobě.

Daniela de Paulis: Le Voyage dans la Lune|foto: archiv Daniely de Paulis

Tato technika byla vinuta krátce po 2. větové válce a využívala se především za studené války americkou armádou pro špionáž. Právě na berlínské výstavě v planetáriu Daniela de Paulis představila sérii 26 obrázků pod názvem Cesta na Měsíc, ke které jí inspiroval stejnojmenný film francouzského režiséra George Melièse z počátku 20. století.

Když jsme za jedno

Smyslem projektu Kreativita a zvědavost je ukázat, že astronomie a umění se mohou vzájemně dotýkat i inspirovat. „Zvědavost je podle mě tím hnacím motorem na obou stranách,“ uzavírá Ione Parkin. Celá výstava se příští rok v rámci týdne vědy přesune do Británie a má také ambice se stát součástí programů vědeckých center. A vzhledem k dosavadní náklonnosti současných astronomů nebo planetárních geologů se jim to bude dařit úspěšně.

Celé ArtCafé, které se věnovalo autobusovým zastávkám v Česku a kde zněly nové i starší písničky české alternativní skupiny Ty Syčáci podle výběru Zdeňka Přidala, si můžete poslechnout zde: