Průkopnice ženské sci-fi měly slabost pro vědu, feminismus i romantiku

Po Svědkyních temnot k nám přicházejí Svědkyně zítřka. Na předloni vydanou antologii strašidelných příběhů z pera viktoriánských autorek letos navázal svazek představující vědeckofantastické prózy od spisovatelek stejné provenience, tedy ze staré Anglie, potažmo severní Ameriky a britských kolonií přelomu19. a20. století. Obě knihy poprvé vyšly před šesti, respektive pěti lety a jsou dílem anglického spisovatele, uznávaného editora a znalce anglosaské fantastiky a sci-fi Mikea Ashleyho. Jejich české verze vydalo nakladatelství Plus v rámci knižní řady nazvané Pandaemonium, která v minulosti přinesla třeba duchařské prózy Henryho Jamese.

Logo|foto:Český rozhlas

Dotyčnou edici řídí Ondřej Müller, co do erudice i literárního vkusu Ashleyho blíženec, který je též autorem nadmíru zasvěcených a vpravdě nepostradatelných komentářů a vysvětlivek doprovázejících obě antologie. Dvojici titulů spojuje rovněž jméno ilustrátora Milana Malíka, jehož zásluhou knihy lahodí oku čtenáře-staromilce a milovníka příslušných žánrů.

Čtrnáct krátkých próz opatřených autorskými medailonky přeložila do češtiny Petra Diestlerová, a to nadmíru zdařile. Kvality jejího překladu vyniknou kupříkladu při četbě povídky Mary Shelleyové Smrtelný nesmrtelný. Tu před časem přinesla i kniha Patrika Linharta Vyprávění nočních hubeňourů, ovšem v překladu Evy Klášterkové, která svou snahou přiblížit jazyk povídky současné mluvě prokázala klasickému textu světové fantastiky medvědí službu a třeba z legendárního Bludného Žida učinila dokonce Žida potulného.

Neprávem zapomenuté následovnice Mary Shelleyové

Antologie si slovy Mikea Ashleyho klade za cíl vyvrátit rozšířený názor, že do science fiction zasáhly ženy výrazněji až po druhé světové válce. Za tímto účelem editor shromáždil tematicky i žánrově rozmanité penzum textů, které jsou s výjimkou prvního a posledního z nich seřazeny chronologicky, přičemž nejstarší – prózu Mary Shelleyové z roku 1834 – dělí od nejmladší povídky téměř celé století.

Právě Mary Shelleyová, jejíž Frankenstein je zaslouženě počítán mezi průkopnická díla světové sci-fi, patří v Ashleyho výběru k nemnoha stále čteným autorkám. Mezi jména, která dosud neodvál čas, můžeme přiřadit také Edith Nesbitovou, známější ovšem coby autorku knih pro děti. Samotné prózy jsou však nejlepším důkazem toho, že i řada dalších spisovatelek byla zapomenuta neprávem. Svědkyně zítřka sice trpí obvyklým neduhem knižních antologií – jistou kvalitativní nevyvážeností shromážděných textů –, avšak přinášejí řadu povídek udivujících i dnes svou originalitou a čtivostí.

Není velkým překvapením, že mezi nejlepšími texty souboru figuruje již zmíněná próza Shelleyové Smrtelný nesmrtelný, filozoficky laděná zpověď muže unaveného svou dlouhověkostí a samotou, v němž se sváří vrozený lidský pud sebezáchovy s touhou po smrti a věčném klidu. Podobně zdařilá, byť zcela jiného ražení, je i povídka s názvem Nejdůležitější přísada. Její autorka zpracovala v podobě nadmíru dramatického příběhu o šíleném vědci téma neviditelnosti, které o třicet let dříve proslavil Wellsův román Neviditelný.

Umělé ženy, paralelní světy, feministické utopie i budoucí apokalypsy

Za pozornost stojí rovněž některé texty vymykající se ostatním promyšleností užitých vědeckofantastických motivů nebo mísením sci-fi s dalšími žánry. Kupříkladu Alice Fullerová v povídce Manželka na zakázku využívá motivu umělé ženy, který se jinak objevuje spíše v dílech mužských autorů. Zdánlivě obyčejný příběh o strašidelném pokoji zase novátorsky pracuje s odkrýváním jiné dimenze skrze postupné probouzení hrdinových smyslů. Jeho autorka Mary Wilkinsová Freemanová se stejně jako Edith Nesbitová a Mary Braddonová objevila už ve Svědkyních temnot, což jen podtrhuje společné kořeny dnes svébytných žánrů fantasy a sci-fi. Svým feministickým laděním i exotickým původem autorky pak upoutá povídka Sultanin sen, dílo významné indické sociální reformátorky a bojovnice za práva žen, jejíž děj se odehrává v utopické zemi, kde jsou ženy nadřazeny mužům.

Mike Ashley (ed.): antologie viktoriánských autorek|foto:Nakladatelství Plus

Avšak co se týče využití nepřeberných možností vědeckofantastického žánru, všechny přítomné texty dalece překračuje próza Clare Harrisové nazvaná Zázrak s lilií a pojatá jako kronika ze vzdálené budoucnosti, jejíž pisatel rekapituluje nejdůležitější události posledních dvou tisíciletí. Autorka v ní líčí odvěký zápas lidstva s obřím inteligentním hmyzem i život na jiných planetách a své poutavé vyprávění nadto završuje překvapivou pointou.

Třebaže antologie Svědkyně zítřka obsahuje i slabší texty, ať už z hlediska jejich literární hodnoty nebo originality využívaných prvků sci-fi, její editor Mike Ashley dostál svému slibu. Tedy představit nikoliv výběr nejlepších próz dané provenience, nýbrž uspořádat soubor ilustrující překvapující šíři témat a motivů v dílech prvních ženských autorek science fiction, které se již v raných počátcích tohoto žánru podílely na jeho formování a dalším vývoji. Buďme proto vděčni za příležitost seznámit se s těmito nevšedními spisovatelkami, které vedle starosti o domácnost a výchovy dětí ve společnosti ovládané muži dokázaly vyprávět a snít o jiných světech a jejich zázracích.