Večer s Šostakovičem v podání České filharmonie a předního houslisty Jiřího Vodičky

31. březen 2025

Koncert klasika

Půl století letos v srpnu uplyne od úmrtí Dmitrije Šostakoviče. A shodou okolností to bylo rovněž před padesáti lety, kdy dirigent Semjon Byčkov opustil Sovětský svaz a emigroval na Západ, kde se jeho zjevný talent mohl nadále svobodně rozvíjet. Hned dva důvody k oslavě formou mimořádného koncertu z Šostakovičových zásadních děl! Přímý přenos z Rudolfina jsme vysílali v pátek 28. března od 19.30.

PROGRAM:

Dmitrij Šostakovič:
Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll op. 77
Symfonie č. 5 d moll op. 47

Provedení řídí Semjon Byčkov.
Přímý přenos z Dvořákovy síně pražského Rudolfina slovem provází Lukáš Hurník, který si do přestávky pozval Pavla Molka, soudce Nejvyššího správního soudu, ale také autora úspěšných rozhlasových her s hudební tematikou (mj. seriálu Tři životy Dmitrije Šostakoviče)

V první polovině večera zazněl Houslový koncert č. 1 a moll, který Šostakovič komponoval v letech 1947–1948 pro svého přítele Davida Oistracha. Odvážná skladba však musela dlouho ležet v šuplíku: své premiéry se dočkala až v říjnu 1955, dva roky po Stalinově smrti… Po boku České filharmonie a šéfdirigenta Semjona Byčkova stanul koncertní mistr našeho prvního orchestru Jiří Vodička.

Večer s Šostakovičem v podání České filharmonie a předního houslisty Jiřího Vodičky (dirigent Semjon Byčkov)|foto:Česká filharmonie

Druhou půli koncertu naplnila hudba Páté symfonie – „odpovědi sovětského umělce na spravedlivou kritiku“. Tak dílo z roku 1937 označil sám Šostakovič v povinné kajícnosti nad svým předchozím „přečinem“ – operou Lady Macbeth Mcenského újezdu, která byla Stalinem označena za „chaos místo hudby“ a skladatele málem stála život.

Už před druhou světovou válkou neexistovala v Leningradu rodina, která by o někoho nepřišla – o otce, o syna. A když to nebyl člen rodiny, tak blízký přítel. Každý pro někoho plakal, ale musel plakat potichu a sám, nikdo jiný si toho nesměl všimnout. Každý se bál každého. Zármutek nás drtil a rdousil. Rdousil všechny, i mě. Musel jsem ho převést do hudby.

Dmitrij Šostakovič

Nebyl by to ovšem Šostakovič, kdyby do své nové, přístupné a konformní Páté symfonie na několika úrovních nezašifroval, co si opravdu myslí – ať už je to finále se svým uměle vynuceným jásotem, nebo rafinovaně skrytá citace z Mahlerovy písně Svatý Antonín Paduánský káže rybám, použitá rovněž v předchozí symfonii ve smyslu výsměchu vyprázdněným „kázáním“ všech socialistických doktrín…

autor: Zdeněk Havlíček