Večer s Šostakovičem v podání České filharmonie a předního houslisty Jiřího Vodičky
Půl století letos v srpnu uplyne od úmrtí Dmitrije Šostakoviče. A shodou okolností to bylo rovněž před padesáti lety, kdy dirigent Semjon Byčkov opustil Sovětský svaz a emigroval na Západ, kde se jeho zjevný talent mohl nadále svobodně rozvíjet. Hned dva důvody k oslavě formou mimořádného koncertu z Šostakovičových zásadních děl! Přímý přenos z Rudolfina jsme vysílali v pátek 28. března od 19.30.
PROGRAM:
Dmitrij Šostakovič:
Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll op. 77
Symfonie č. 5 d moll op. 47
Provedení řídí Semjon Byčkov.
Přímý přenos z Dvořákovy síně pražského Rudolfina slovem provází Lukáš Hurník, který si do přestávky pozval Pavla Molka, soudce Nejvyššího správního soudu, ale také autora úspěšných rozhlasových her s hudební tematikou (mj. seriálu Tři životy Dmitrije Šostakoviče)
V první polovině večera zazněl Houslový koncert č. 1 a moll, který Šostakovič komponoval v letech 1947–1948 pro svého přítele Davida Oistracha. Odvážná skladba však musela dlouho ležet v šuplíku: své premiéry se dočkala až v říjnu 1955, dva roky po Stalinově smrti… Po boku České filharmonie a šéfdirigenta Semjona Byčkova stanul koncertní mistr našeho prvního orchestru Jiří Vodička.
Druhou půli koncertu naplnila hudba Páté symfonie – „odpovědi sovětského umělce na spravedlivou kritiku“. Tak dílo z roku 1937 označil sám Šostakovič v povinné kajícnosti nad svým předchozím „přečinem“ – operou Lady Macbeth Mcenského újezdu, která byla Stalinem označena za „chaos místo hudby“ a skladatele málem stála život.
Už před druhou světovou válkou neexistovala v Leningradu rodina, která by o někoho nepřišla – o otce, o syna. A když to nebyl člen rodiny, tak blízký přítel. Každý pro někoho plakal, ale musel plakat potichu a sám, nikdo jiný si toho nesměl všimnout. Každý se bál každého. Zármutek nás drtil a rdousil. Rdousil všechny, i mě. Musel jsem ho převést do hudby.
Dmitrij Šostakovič
Nebyl by to ovšem Šostakovič, kdyby do své nové, přístupné a konformní Páté symfonie na několika úrovních nezašifroval, co si opravdu myslí – ať už je to finále se svým uměle vynuceným jásotem, nebo rafinovaně skrytá citace z Mahlerovy písně Svatý Antonín Paduánský káže rybám, použitá rovněž v předchozí symfonii ve smyslu výsměchu vyprázdněným „kázáním“ všech socialistických doktrín…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
-
Hlasy a Oko. Dvě premiéry povídek kanadské nobelistky Alice Munroové
-
Jaromír Jindra: Valdštejnova zpověď. Ohlédnutí za velkolepým životem nejvlivnějšího vojevůdce
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
