Válka ve mně zůstane napořád, říká bosenský režisér filmu Chlapi nepláčou

3. říjen 2017
Z filmu Chlapi nepláčou (r. Alen Drljević)

Když mu bylo 22, narukoval do bosenské armády ve válce, ve které na sebe v multikulturním regionu namířili zbraně i dlouholetí sousedi a známí. O víc než dvě dekády později se Sarajevan Alen Drljeić s traumatem balkánského konfliktu vyrovnává působivým, autentickým filmovým debutem.

Hlavní cenu, Křišťálový globus, vyhrál letos v Karlových Varech český Křižáček. Diváky a kritiky, ale zasáhl i bosenský snímek Chlapi nepláčou.

Debutující režisér Alen Drljević v něm dává dohromady terapeutickou skupinu válečných veteránů, které ve filmu hrají herci i neherci. Deset mužů, mezi nimi Srbové, Chorvaté, Bosňáci i Slovinec hledají smíření mezi sebou i uvnitř jich samých. Film Drljevićovi produkovala známá režisérka Jasmila Žbanićová (Grbavica ad.)

Jak se dokument změnil v autentické hrané drama

„Byl jsem v armádě, a to je hlavní důvod toho, že jsem začal psát scénář Chlapi nepláčou,“ říká Drljević. „Taková zkušenost vás totiž poznamená na celý život. A film byl příležitost položit si zásadní otázky.“

Původně plánoval dokumentární film, protože film se zakládá na skutečných psychologických workshopech pro válečné veterány. Nakonec ho workshop vtáhnul natolik, že ho jen vnímal a posléze začal připravovat hraný film. „Je to mimořádně důležité téma a hraný film přitahuje pozornost širšího publika,“ dodává.

Natáčení pod dohledem psychoterapeuta

Herci, psychoterapeut. Herci dostali při natáčení Chlapi nepláčou velký prostor. „Chtěl jsem uplatnit původní dokumentární metodu. U některých postav jsem věděl, kdo je bude hrát. Například postava Leona Lučeva je založená na hercových vlastních zkušenostech z války. Věděl jsem, že bez dobrých hereckých výkonů film nemá šanci fungovat.“

„Prošli jsme dlouhou, intenzivní přípravou a poprvé jsme se sešli už rok před natáčením a s psychoterapeutem jsme se přímo v hotelu, kde se pak film odehrává, věnovali i cvičením a věcem mimo rámec filmu, osobním tématům hlavních představitelů.“

Kde byl režisér v době války? Je Bosna po Daytonské dohodě jako podzemní požár? Dělá kroky směrem k funkčním usmíření? A jak film Chlapi nepláčou obecně vypovídá o dnešní maskulinitě? Poslechněte si rozhovor z živě vysílaného ArtCafé.