Václav Vokolek: Zázračný pramen

Tato představa pramenila z vědomí, že podstata pramene souvisí s božstvím, s počátkem a prvotním zrozením. Proto i symbolika panenství se často kryla s čistotou pramene. Nezapomínejme, že panenské bohyně najdeme v mnoha náboženských systémech napříč dějinami.

Čtěte také

Václav Vokolek: Umělé krajiny

Také v antice byly prameny personifikovány jako ženské božské bytosti, již u Řeků jsou s vodou spojovány nymfy. Ty byly charakteristickým vyjádřením indoevropského propojení přírody a božstev, které vyrůstá z předantických kořenů. Ve vilách bohatých Římanů bychom často nalezli nymfaion, tedy umělou jeskyni s pramenem nebo fontánou. Tato tradice se znovu objevuje v renesančních či barokních zámcích a parcích, i když tehdy se již jednalo o bezobsažnou dekoraci, v níž se ovšem mohly dávné duchovní tradice ukrývat. 

Podzemní vody, jež jsou součástí pramene, lidé odedávna vnímali jako součást prvotních vod, mytologie je považovaly za plodové, z nichž vzešel život. Tato duchovní tradice přežila až do novověku. Proto byly, zejména v barokní době v katolických zemích prameny tak často spojovány se zázraky, se zázračnými zjeveními a samozřejmě byly obdařeny léčivou mocí.

Čtěte také

Václav Vokolek: Hrad francouzského ducha

Zázračná studánka, kterou snadno najdeme pod hradem Lemberk, byla pojmenována Zdislavina. Podle legendy vodu ze studánky používala sv. Zdislava k léčení očních nemocí, jako kdyby nevědomky navázala na starou keltskou duchovní tradici. V Dalimilově kronice je o ní psáno: "Pět mrtvých boží mocí vzkřísila, mnoha slepým zrak vrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými ubohými veliké divy činila."

Pramen léčivé vody zdobí empírový gloriet s osmi toskánskými sloupy. Místní obyvatelé dodnes věří v léčivé účinky zázračného pramene studánky, a proto si k ní přicházejí pro vodu, kterou auty odvážejí v plastových nádobách.

Ale s lemberskou studánkou souvisí ještě jedna žena. Zcela zapomenutá. Jmenovala se Přibislava a měla být sestrou sv. Václava. Zajímavé je však spojení Přibislavy s Jablonným.

Čtěte také

Václav Vokolek: Pozdní léto

Podle nejstarších zpráv, bylo Jablonné kdysi hradem charvátských knížat. Za jednoho z nich byla Přibislava provdána. Každopádně měla v tomto kraji, prožít celý život. Zajímavé je, že bývala v legendách pokládána za matku chudých, nemocných a opuštěných. Tím zvláštně splývá se svou pozdější následovnicí Zdislavou a jistě byla za ní i zaměňována.

Po své smrti měla být pohřbena pod vrchem Krutinou, pod hradem, na němž se svým mužem žila. Přibislava prý všechny přežila, svého bratra i svého muže, předpokládá se, že skonala ve věku sedmdesáti let. Podle staré pověsti se za tmavých nocí nad prvním hrobem Přibislavy objevovala nebeská záře a dokonce tu byl slyšen zpěv andělů. Proto tu byla již ve 12. století zbudována kaple, dnes po zdevastování nepřístupná, ale místo zůstává označeno. A tak u glorioletu nad studánkou, dojdeme k němu nádhernou lipovou alejí, můžeme přemítat o dvou ženách, které byly právem pokládány za ochránkyně chudých a nemocných, které dobře znaly sílu ze země vytrysklých vod, kterou dnešní lidé míjí bez povšimnutí.