Václav Kliment Klicpera: Lhář a jeho rod. Česká veselohra o rodině, ve které se sklony k bájné lhavosti dědí

V časech, kdy se student medicíny (a později filosofie) Václav Kliment Klicpera začal zajímat o divadlo, nebylo v Praze mnoho příležitostí, zajít si na představení v českém jazyce. Od roku 1809, kdy pro nezájem skončily české produkce na malé scéně tzv. Malostranského divadla, se v Praze jinak než německy prakticky nehrálo. Až v roce 1812 začala skupina nadšenců sdružených kolem herce, dramatika a režiséra Jana Nepomuka Štěpánka pravidelně vystupovat o nedělních odpoledních ve Stavovském divadle.

Mezi tyto vlastence začal od roku 1813 docházet i Václav Kliment, aby se tu osudově a celoživotně nakazil láskou k divadlu. Seznámil se zde s herečkou Annou Švamberkovou, která se později stala jeho první manželkou. A než dokončil univerzitní studia a jako profesor odešel, v roce 1819 na gymnázium v Hradci Králové, měl na kontě přes 20 divadelních her. (Nakonec jich sepsal 57 a obsáhl v nich všechny myslitelné žánry od historických dramat a tragédií přes rytířské hry, báchorky, konverzační komedie a situační frašky, až po měšťanské hry ze současnosti. Snad aby dokázal, že pro český jazyk není žádný umělecký styl nedosažitelný.) 

Příspěvek do galerie lhářů

V. K. Klicpera (1792 - 1859)|foto:Jan Vilímek (1860-1938), volné dílo

Mimořádně plodný byl v Klicperově tvorbě rok 1817, kdy vznikly například komedie Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý, či Hadrián z Římsů. A také veselohra Lhář a jeho rod, ve které dramatik zpracoval motiv známý již od Plauta, Corneille nebo Goldoniho. Klicperův příspěvek do galerie velkých lhářů je však zcela originální. Zatímco latinská, italská, či francouzská tradice zná prolhaného sluhu řešícího trable svých pánů nebo milovníka snažícího se vylhat z milostné zápletky, Klicperův titulní hrdina je otec rodiny a několikanásobný dědeček, vážený nájemce hraběcího hospodářského dvora. Zároveň je ovšem Tadyáš Pravdomluva nenapravitelný prášil, žvanil, mluvka a pábitel, před jehož divokou obrazností si nemůže být nikdo jistý.

Hra začíná ve chvíli, kdy se po dvacetileté nepřítomnosti vrací na rodné panství hrabě Chvojenský. Aby poznal domácí poměry, vystupuje inkognito a záhy zjistí, že si jeho dávný chráněnec Viktorín Levínský vyvolil za družku svého života Lidmilu, dceru Tadyáše Pravdomluvy. Je možné, aby ratolest z rodu Pravdomluvů byla výjimkou popírající zákony dědičnosti? A jakého manželského štěstí se naopak Lidmila může nadít s Viktorínem, který je sice pravdomluvný, ale zato chorobně žárlivý?

Po premiéře v roce 1817 se Klicpera ke komedii vrátil a pro knižní vydání ji ještě přepracoval. V pozdějším nastudování pražského ochotnického divadla u Teisingrů si pak sám zahrál postavu Tadyáše Pravdomluvy. Nejznámější inscenací hry se stala adaptace Miloše Hlávky pro Národní divadlo v Praze, kterou v roce 1939 režíroval Jiří Frejka.