V newyorském loftě vyznavače hlučných dronů. Hudba Philla Niblocka

Od doby, kdy začal Phill Niblock pravidelně jezdit do Ostravy, tvoří skladby, které hrají velké symfonické orchestry – uhrančivé zvukové masy, ze kterých se vylupují útržky prapodivných melodií, spíše barev. Jsou tak podmanivé a nečekané, že se vám z jeho halucinogenního světa nechce odejít. Zvlášť, když se koncert odehrává v prostorách bývalých elektráren, v prázdných továrních halách plných oleje a rezavých šroubů, rozbitých oken a v přítomnosti obřích pláten, na kterých v přibývajícím šeru, naprosto nezávisle na hudbě, běží projekce Niblockových dlouhých filmů, třeba o manuální práci rybářů. Coby vášnivý cestoval, filmař, fotograf a pionýr videa je Phill Niblock natáčel po celém světě.

Letos mu bude 87 let. Od roku 1958 žije v loftu v Chinatownu na Manhattanu, kam přišel z Indiany. Hlavní místnost má asi 200 metrů čtverečních a pět metů vysoké stropy. Zrovna tam vznikl v březnu 2020 rozhovor pro vltavské Futurissimo. Od roku 1973 začal Niblock ve svém loftu pořádat koncerty. Ale rozhodně si nepředstavujte něco, jako nedělní dostaveníčko v uklizeném obýváku. Otevřený prostor pojme kolem stovky lidí. Vznikl zde dokonce festival, který se jmenuje Festival bez nóbl jména.

Čtěte také

Hudba Richarda Skeltona vyrůstá z krajiny. Poslechněte si, jak zní rašeliniště nebo sopka na Islandu

V rozhovoru se Phill Niblock vrací k tomu, čím se zabýval v New Yorku v 60. letech, k období, kdy fotil umělce, filmoval tanečníky, neplánovaně začal tvořit hudbu na základě mikrotonálních intervencí, líčí fascinaci skladbou Durations Mortona Feldmana, vysvětluje, za jakých okolností se stal součástí a později ředitelem Experimental Intermedia Foundation s pobočkou v Ghentu (dosud) a také, na jakých nových objednávkách momentálně pracuje.

Součástí hudebního Futurissima budou orchestrální kompozice, které byly prováděny živě na Ostravských dnech (natočené rozhlasem), ale také skladby pro smyčcové kvarteto s počítačovým zpracováním. Stejně tak vzniklo i jeho zatím poslední album Hudba pro varhany ve spolupráci s varhaníkem Hampulsem Lindwallem. Phill Niblock má se svou hudbou stále velké plány, ale ne v tom smyslu, že by na ní něco měnil. S trochou nadsázky by se dalo říct, že píše vlastně jednu a tutéž skladbu pořad dokola, ale kouzlo je v tom, že to jedno a totéž není, i když na principech jeho komponování se nic nemění. Phill Niblock dovede velmi soustředěně, dlouhé hodiny poslouchat napětí mezi klidem a pohybem, které vytváří: vzrušující divadlo odehrávající se v oblasti alikvótních tónů, které jsou jen a pouze niblockovské.

Phill Niblock na festivalu Ostravské dny|foto:Martin Popelář,Ostravské centrum nové hudby