V is for LoVe! Wiener Festwochen se jako Svobodná republika Vídeň promění na pět týdnů v republiku lásky
Adaptace velkých klasik, intimní monology i divoké šamanské večírky slibuje vídeňský festival Wiener Festwoche. V rakouské metropoli potrvá do 22. června. Proč už druhým rokem nese tato třítýdenní mezinárodní akce označení Svobodná republika Vídeň, se dozvíte v rozhovoru s jednou z členek jeho rady, spisovatelkou a politoložkou Leou Ypi, jejíž proslov na Judenplatz se stal prologem samotného festivalu.
Pod heslem V is for LoVe vyhlašuje Vídeňský festival Wiener Festwochen rakouskou metropoli republikou lásky. Festival se už druhým rokem prezentuje pod označením Svobodná republika Vídeň. S touto proměnou festivalu přišel už vloni nový umělecký ředitel Milo Rau. Během pěti týdnů uvedou umělci z celého světa, mezi nimi i Milo Rau, Julian Hetzel, Mariano Pensotti nebo SIGNA, více než 40 divadelních a hudebních produkcí, instalací a komunitních projektů po celé Vídni.
Festival zahájila proslovem spisovatelka a politoložka Lea Ypi, známá díky oceňovanému a i do češtiny přeloženému románu (nakladatelství Host) Svobodná – Jak jsem dospívala na konci dějin, ve kterém pojednává o dospívání v poststalinistické Albánii. Ve svém projevu na Judenplatz se věnovala vztahu mezi migrací, identitou a občanstvím.
„Jedná se o jedno z nejvíce kontroverzních témat současné politiky. Chtěla jsem poukázat na mylné předpoklady, na kterých je postavena debata o migraci, jako je rozdělování migrantů na dobré a špatné nebo na schopné a zkušené a na ty, kteří užitečné dovednosti postrádají. Chtěla jsem upozornit na to, jakým způsobem je ze strany politiků manipulováno s tématem uprchlictví. V této řeči mi šlo o to podrobit současné občanství kritice a poukázat na proměňující se vztah demokracie a kapitalismu,“ říká v rohozvoru Lea Ypi a dodává: „Cílem Svobodné republiky Vídeň a tedy Wiener festwochen je připomínat, že ohleduplná a respektující společnost by neměla být utopií, ale realitou. Umění je tady proto, že má podněcovat kritické uvědomění si reality.“
Burgtheater
Hra rakouské dramatičky Elfride Jelinek, která svého času vyvolala bouřlivé kontroverze, bude po čtyřiceti letech opět uváděna v divadle. Tentokrát v samotném Burgtheatru. Dlouho poté, co Elfride Jelinek zakázala svůj text uvádět, dala svolení režisérovi Milo Rauovi. Ten premiéru uvedl v rámci festivalu Wiener Festwochen, jehož je uměleckým ředitelem. Satira se věnuje nacistickým vazbám Rakouska, zprostředkovaným skrze slavnou hereckou dynastii.
„Touha diváků to vidět je velká, protože hned v prvních dnech od zveřejnění uvedení premiéry se prodalo 22 tisíc vstupenek. O představení je velký zájem. Faktem ale je, že ta hra není taková, jak všichni očekávají. Když si jí přečtete, tak nemůžete pochopit její jemné významové nuance. Je psána umělým dialektem, kterému je těžké porozumět,“ říká k uvedení inscenace Burgtheate režisér Milo Rau a dodává: „Teprve až jí začnete hrát na jevišti, začnou se všechny významy propojovat. Když se se souborem ponoříte více mezi řádky toho textu, začnou se vám vynořovat názory na to, co skutečně utváří rakouský národ a co se ukrývá v jeho kulturním podvědomí. A také ukazuje, proč byli umělci a konkrétně divadelníci ochotni kolaborovat s nacisty. A možná i to, proč jsou někteří umělci ochotni kolaborovat se současnými fašisty.“
Three Times Left is Right
Naléhavý a temně humorný kus o polarizaci společnosti nazvaný Three Times Left is Right měl také premiéru na vídeňském festivalu v režii Juliana Hetzela. Ve své novince, na které spolupracovala i česká dramaturgyně Sodja Lotkjer, se zaměřuje na partnerský vztah v rozporu. Hetzel našel inspiraci ve vídeňském páru: zatímco ona je přední intelektuálkou nové pravice, on je kulturní vědec s komunistickou minulostí.
„Pro inscenaci jsme se inspirovali Caroline Sommerfeldovou a Helmutem Lethenem. Ona je filozofka, představitelka takzvané nové pravice a identitárního hnutí, což je pravicově extrémistické hnutí, které se zaměřuje na zachování takzvané evropské identity. On je germanistou a profesorem kulturních studií proklamující hodnoty levice. Fascinuje mě, že tito dva lidé spolu dokáží žít. Zajímalo mě, zda se od nich můžeme něco učit pro politickou praxi, která se nás týká. Protože rozhodnutí nekomunikovat a nevést dialog je destruktivní,“ říká Julian Hetzel a dodává: „Oni dva v podstatě neměli na výběr, protože je spojuje láska. A to je to, co chybí v politice. V ní naopak panuje striktní polarizace, kdy jedna strana nekomunikuje s druhou. V podstatě tento dialog odmítá. A tento pár má v životě společnou misi – vlastní děti, které musí vychovávat a kterým musí předávat nějaké hodnoty. A na tom není snadné se shodnout, zvláště pokud každý z toho páru stojí na opačné straně spektra.“
Nejposlouchanější
-
Případy Sherlocka Holmese, otce Browna, slečny Marplové a dalších anglických detektivů
-
Filip Topol: Mně 13. Raná autobiografická próza frontmana Psích vojáků
-
Žiletky ve vlasech: Divoký poeta Filip Topol v Sedmém nebi Moniky Načevy
-
Josef Topol: Hodina lásky. Hra o ničivé síle času s Janem Třískou v hlavní roli
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
