Uvízlé věty Karla Hvížďaly. Tři muži duchovní vzpoury v roce 1989

Karel Hvížďala cituje z Pamětí Györge Konráda, v nichž si maďarský spisovatel po povstání v roce 1956 zapisuje: „Zdejší existence je bojácné, hořké vtipkování, neochota, zhnusení, dotýkání se věcí špičkou prstu, na němž naskakuje husí kůže. Kdo není ani to, ani ono, ten je kdo?“

Czeslaw Milosz zase v eseji z roku 1958 připomínal, že dnešní snaha redukovat světové dějiny do jednoho taháku je velice nebezpečná. Napsal: „Čas je zhuštěný, perspektiva plochá, jako když člověku, jenž nikdy nespatřil věci ve skutečných proporcích, náhle ukáží krajinu a on tvrdí, že to, co je nablízku, je velké, a to, co je daleko, je malé – nikdy mu nepřijde na mysl, že jde o zrakový klam...“

Skoro ve stejné době Václav Havel medituje nad absurdním divadlem a zkouší ho psát.

Karel Hvížďala připomíná určité okamžiky v životech i uvažování jmenovaných mužů, komentuje citáty z jejich děl a převádí je na naši současnou situaci společenskou i politickou.