Umučení Krista

Nebojte se Mesiáše

Pobouření nad filmovým Ježíšem režiséra Mela Gibsona rozvířilo puritánské vody víc než přepis Tolkienova Pána prstenů do filmové trilogie. Přitom Gibson k tématu přistoupil citlivě a vyhnul se lehce kritizovatelným tématům, jako je přehnaná křesťanská symbolika nebo urážení náboženství ve jménu současné ateistické kultury. Z čistě neutrálního pohledu působí snímek jako historické drama s dokonalým vystižením doby - násilí se prolíná se středověkou špínou a tradice římské kultury pomalu zmírá. Pro Gibsona představoval Ježíšův příběh další silný motiv k vzbuzení emocí v divácích, stejně jako ve Statečném srdci. Na rozdíl od minulých filmů (navíc Muž bez tváře) přenechal hlavní roli jinému herci a plně se soustředil na citlivé režírování - a to nebylo nic jednoduchého! Dobové kulisy a pouze latinský a aramejský dabing vyžadovaly dlouholetý výzkum a spolupráci s odborníky. Když od výsledku odmyslíme následujících dva tisíce let technologického pokroku, díváme se na historické drama jakoby natočené na přelomu letopočtu. Příběh, jak jej vidíme, především reprezentuje režisérské pojetí historických událostí, sepsaných podle čtyř vizí věštkyně ze 17. století, Marie z Agredy, která víceméně zpopularizovala evangelia barvitým líčením Kristova utrpení.

Život římského vojáka začíná být pěkná nuda|foto: thepassionofthechrist.com

Satanovo kouzlo

Jediný nadpřirozený prvek - ďábel pokušitel - působí rušivě jako podlézavá postava, která by měla nalézt zalíbení u lidí se smyslem pro kýč. Ďábel krouží kolem všech zdrcujících událostí a do poslední chvíle doufá, že se mu podaří Ježíše a jeho následovníky vyrvat ze spasitelského úkolu. Jelikož film rozebírá pouze posledních dvanáct hodin Ježíšova života, které byly plné utrpení, má Satan stále kolem čeho vartovat - ať už je to Kristovo bičování nebo sebevražda Jidáše pod dohledem nelítostných dětí. Do depresivního líčení Ježíše problikávají barevné vzpomínky na idylický život s učedníky - vysvětlující flashbacky plné hřejivých barev a klidu se k filmu ani nehodí, ovšem pomáhají dotvořit vícerozměrný obraz hrdiny. Scénář, a všichni ho známe dopředu, musí oslovit jinak než nečekaností - a to hereckými výkony a zmíněnou dobovostí. Gibson evangelia nepřekrucuje, snad jen příliš změkčuje vliv Piláta, který rozhodnutím o Ježíšovi změní budoucnost svého funkčního období. Slavná slova "Myji si ruce" pronese bez patosu, spíše s obavami a znuděně. Pro Ježíše nachází sympatie jen kvůli vlastní kariéře, ne pro humanistické ideály. Komplikovaněji je zobrazena Máří Magdalena a matka Marie, která s nepřítomným výrazem začne vytírat krev po Ježíšově bičování - možná aby bylo čisto, snad aby měla kus syna zpátky. Jádrem filmu je vznešená bolest - bohužel právě to podkopává scénáři nohy, protože není čas soustředit se třeba na jednotlivé postavy apoštolů (pro pořádek: ten chlapík, co Ježíše neustále sleduje s Máří Magdalenou a matkou Marií je evangelista Jan).

Spasitel a režisér|foto: thepassionofthechrist.com

Židé a jejich problém

Jen na okraj zmíním neprávem rozšířenou fámu, že židé dostávají od Gibsona na zadek - nikoliv. Židé byli hybnou silou, o tom není sporu, a jejich komunita držela při sobě a z celkem jasných politických důvodů se potřebovali Krista zbavit - dokazovali svoji sílu vůči Římu. Předák židů je vylíčen s mírným démonickým nádechem, ovšem racionalisticky pochopitelným. Nezapomeňme, že odpor se ozývá z řad těch lidí, kteří ani film neviděli, a jak vtipně poznamenává filmový kritik James Berardinelli, jde o stejný typ lidí, kteří se naváželi do Monthy Pythonova Života Bryana a do Posledního pokušení Krista od Martina Scorseseho. Gibson ani v jednom okamžiku neprojevuje antisemitismus nebo urážení Starého zákona.

Jako z obrazu v kostele vystřižené|foto: thepassionofthechrist.com

Kdo v tom hraje, ten to je

Pro roli Spasitele Gibson vybral Jamese Caviezela, kovaného křesťana, který v předchozích filmech odmítal i neškodné erotické scény, a James se režisérovi odměnil naprosto stylovým hereckým výkonem, sestávajícím z bolestných pohledů do blba, přirozeného defétismu a přitom jakési nezlomnosti. V průběhu snímku neprovede ani jeden zázrak spočívající na speciálních efektech, kromě finálního - velmi kýčovitého - vstání z mrtvých. Když se zamyslíme nad velikostí role, tak není těžké představit si zákulisní souboje herců o urvání postavy. Caviezel k tomu měl rodinné předpoklady (všichni věřící a tak dále) a do paměti diváků se zapíše jako "ten, co hrál Ježíše". V roli Máří Magdaleny je nerozpoznatelná, protože pod černým šátkem, Monica Bellucciová, a jako matka Marie vystupuje Rumunka Maia Morgensternová. Do biblických postav nedávají ani o miligram víc hereckého umu než kolik archetypy vyžadují, a tím ukotvují dojem, že se díváme na řemeslně skvěle odvedenou práci. Na začátku byl Mel Gibson a nápad. Na konci byl Mel Gibson a ukončený projekt, byť s pitomou návštěvou samotného ďábla.

A pravím vám, že jednou vynaleznou elektřinu!|foto: thepassionofthechrist.com

Gibson dokázal dát věřícím i bezvěrcům film, na který se nedá zaslepeně útočit. Považujeme-li Ježíše za historickou postavu, je snímek historickým. Považujeme-li ho za smyšlenku několika desítek chytrých lidí nebo zosobnění ducha přelomu letopočtu, je snímek historickou fikcí. Tak nebo tak jde o nezapomenutelný počin bez výraznějších kazů.

Související odkazy: oficiální stránka

Umučení Krista (The Passion of the Christ, USA 2004) Hrají: James Caviezel (Ježíš Kristus), Monica Bellucciová (Máří Magdalena), Claudia Gerini (Claudia), Maia Morgensternová (matka Marie), Rosalinda Celentano (Satan), Hristo Shopov (Pilát Pontský); Scénář: Benedict Fitzgerald, Mel Gibson; Hudba: John Debney; Režie: Mel Gibson; 127 minut, titulky