Umění plakat

Umění plakat režiséra Petera Sch?naua Foga není výjimkou. Natočil jej podle částečně autobiografické knihy Erlinga Jespena a děj zasadil do prostředí dánského venkova v 70. letech. Dotýká se v něm tématu sexuálního zneužívání a reálie mu posloužily jako Petriho miska, na níž ukazuje, co všechno je možné ve zdánlivě bezpečném prostředí malé komunity.

V centru dění je rodina mlékaře Jensenna, jehož vášní a zároveň skutečnou náplní života je řečnění na pohřbech. Svými projevy dokáže Jensenn rozplakat všechny pozůstalé a on sám zároveň používá pláč jako velmi účinnou zbraň. Při sebemenší příležitosti slzami, nářkem a vyhrožováním sebevraždou vydírá celou svou rodinu. Její členové na otcovu manipulaci reagují každý po svém. Nejstarší syn utekl do města na studia, dcera Sanne je nucena otce utěšovat jediným způsobem, který má čtrnáctiletá dívka k dispozici, a matka noční rodinné dění řeší prášky na spaní ("Maminko, ty už jsi si vzala prášek na spaní?" - "Ano" - "A nemůžeš ho vyplivnout?").

Situace v rodině je nahlížena očima nejmladšího syna Allana, který si pomalu začíná uvědomovat zvrácené rodinné mechanismy a zároveň se stává jejich součástí. Ve snaze udělat otce šťastného nejprve "zařídí" pohřeb a postupem času na sebe přebírá úlohu Sanne, která mezitím skončí v ústavu.

Umění plakat zprvu vyhlíží jako černá komedie s typicky severským humorem - například když se Allan nenápadně pokouší o vraždu při oslavě narozenin, nebo když se zoufalá teta Diddi snaží přilákat pozornost svým demonstrativním opakovaným umíráním. Smích, který vyvolává, je ale hodně temný a krátkodechý. Při postupném rozkrývání rodinných vztahů tu na povrch vyplouvá nejen téma sexuálního zneužívání, ale i jeho souvislosti, v nichž jsou vinni téměř všichni zúčastnění. Nejstarší syn, který o poměrech v rodině ví, ale mladším sourozencům nabízí jen neurčitou pomoc, matka z rodinného systému vnitřně emigrovala a mlčky přihlíží selhání společenského systému v případě doživotně poznamenané Sanne. Naprosto zrůdná je neschopnost otce Jensenna (skvělý Jesper Aholt) vyrovnat se se svými problémy, v důsledku čehož terorizuje celou rodinu. Paradoxně je to však Jensenn, který svádí diváka k tomu, aby ho považoval za největší oběť, a paradoxně si jako jediný dopřává úlevu pláče - ostatní členové rodiny trpí mlčky.

Zvrácené rozměry tu má dětská loajalita s rodiči, děti se snaží udělat je šťastnými i za cenu vlastního sebezničení. Tvůrci pojali film velmi civilně a nepotřebují vzbuzovat emoce nějakým umělým způsobem. Stačí jim jen téma, samo o sobě velmi silné, a výrazné herecké výkony. Forma je ozvláštněna pouze rozdělením snímku do jakýchsi kapitol. Každá uvádí jednu postavu, která tvoří více nebo méně důležitou součást děje a na dané ploše předvádí postavu, kterou v patologickém rodinném mechanismu hraje.

Snímek získal na světových festivalech celkem 14 ocenění, byl vyhlášen nejlepším dánským filmem roku a nominován na Oscara v kategorii neanglicky mluvených filmů. Umění plakat je náročný film, který však zároveň nelze vnímat a hodnotit jen z filmového hlediska. Vážné a citlivé téma, kterého se dotýká, a opravdový způsob, jakým tak činí, z něj dělají bolavou záležitost, která si po odchodu z kina žije svým vlastním životem. Člověk musí chtít být optimista, aby v jeho posledním záběru spatřoval alespoň nějakou naději - i tak je to ale slabé pofoukání.

Umění plakat, Dánsko, 2006 Režie: P. S. Fog Scénář: B. Hansen Hudba: K. Fundal Námět: E. Jepsen Výprava: S. K. Sorensenová

Hrají: J. Lorenzen, J. Asholt, J. Kolbechová, H. Hedelundová