Udělej skvělé fotografie a zajisti si výstavní prostor. Unikátní olomoucká „liduška“ slaví šedesáté narozeniny
Zuzana Hrubošová nese v čele olomoucké Základní umělecké školy Miloslava Stibora prapor svého otce – fotografa, který umělecké vyjádření považoval za klíčovou část lidského bytí. Od založení školy, která vychovala řadu špičkových pedagogů a autorů, letos uplynulo šedesát let. O panu Stiborovi, fotokomoře v ložnici i samotném chodu lidušky se Zuzanou Hrubošovou mluvil Aleš Spurný.
Jeho tatínek byl majorem v armádě a malý Miloslav Stibor se chtěl stát letcem. Přihlásil se na školu, na začátku studií ale přišla vážná nehoda, při které si přerazil páteř, přišel o zuby a pochroumal si hlavu. Z dětské touhy tak, jak vzpomíná jeho dcera Zuzana Hrubošová, zůstaly jen velké a propracované domácí modely letadel.
Společenský, zábavný, houževnatý a talentovaný Miloslav Stibor se ale nevzdal. Vystudoval katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a od otce se naučil pracovat s fotoaparátem. Zvětšovat fotografie uměl už jako chlapec a v dospělosti prý dokázal i to, k čemu ostatní používali Photoshop. V šedesátých letech v Olomouci založil (a do roku 1987 vedl) Lidovou školu umění, která dodnes nese jeho jméno. ZuŠ Miroslava Stibora se vyznačuje republikově ojedinělou specializací na výtvarné umění s důrazem právě na fotografii.
Prapor svého otce dnes nese stávající ředitelka čerstvě šedesátileté „lidušky“ Zuzana Hrubošová, která dodává, že nějaké změny se v organizaci výuky od dob minulých přeci jen udály. Pan Stibor si přál, aby fotografii jakožto nejkomplikovanější umělecký obor studovali jen vyzrálí, dospělí lidé, a kromě čistě fotografických úkolů jim zadával i úkoly organizační a produkční.
Museli například zajistit ateliér anebo prostor pro výstavu. „Dnes přijímáme už děti od dvanácti let, řada z nich se ale pak hlásí na vysoké umělecké školy, jdou studovat na Institut tvůrčí fotografie do Opavy anebo třeba design do Zlína nebo do Prahy,“ konstatuje. Po otcově vzoru se však dále snaží udržet motivaci studentů pomocí různých prezentací, výstav anebo soutěží: i když sama fanynkou soutěžení ve výtvarném umění není, jako důležité vnímá nastavení konkrétního cíle, jenž studenty motivuje.
Zuzana Hrubošová je také absolventkou Univerzity Palackého, kromě výtvarné výchovy studovala ruštinu. Její doménou byla hlavně textilní tvorba technikou art-protis (vrstvení netkaných textilií), od dětství si na sebe šila oblečení a bavilo ji studovat nejrůznější střihy. Věnovala se i šperku a grafice, v posledních letech šla ale kvůli povinnostem spojeným s vedením školy stranou. K tvorbě ovšem znovu usedla loni, když její kolegové z umělecké školy začali chystat výstavu.
„Přemýšlela jsem, jestli se mám vrátit k textilu nebo ke grafice, ale nakonec jsem vzala do ruky tužku, kterou jsem vždycky měla ráda,” říká. „Miluju staré fotky po dědovi nebo po mamince, a tak jsem začala kreslit fragmenty ze starých fotek. Nakonec jsem udělala cyklus Ženy mého života, od tetiček babičky až po maminku a dceru.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
