Tři billboardy kousek za Ebbingem. Efekt bílého králíčka

Film Tři billboardy kousek za Ebbingem
Film Tři billboardy kousek za Ebbingem

Postavy nového filmu Martina McDonagha čelí ještě větší výzvě, než je odhalování zločinu. Musí najít způsob, jak se vypořádat s nevratným stavem věcí.

Filmy Martina McDonagha mívají dobré kritické i divácké přijetí. Výjimkou není ani jeho nejnovější počin Tři billboardy kousek za Ebbingem, jenž posbíral ceny diváků na festivalech v San Sebastianu i Benátkách a obdržel 4 Zlaté glóby.

Zlaté glóby mají Tři billboardy kousek za Ebbingem, Lady Bird, Handmaid’s Tale a Big Little Lies

Ze seriálu Handmaid’s Tale

„Dobrý večer, dámy a zbývající pánové,“ přivítal publikum na Zlatých glóbech komik Seth Meyers, který vzápětí dodal, že je prý sám bílý muž, ale není nijak zvlášť vlivný, dokonce není ani „nejmocnějším Sethem v místnosti“, poznamenal s odkazem na přítomného Setha Rogena.

Autor důmyslného metafilmu o vznikání filmového scénáře Sedm psychopatů či gangsterské komedie V Bruggách se etabloval jako filmař s rozpoznatelným stylem i okruhem stálých spolupracovníků z řad špičkových herců. Jeho snímky disponují výraznou situační komikou, zároveň je v nich upozaděna práce s mizanscénou na úkor propracovaných dialogů, a bývá jim tak občas vytýkáno, že působí příliš divadelně. Těžko ovšem jednomu z nejúspěšnějších světových dramatiků dneška vyčítat metodu, jejímž prostřednictvím vytěžuje svůj cit pro precizní načasování akce i rozvíjení charakterů.

Film fascinovaný okraji, hranicemi a třecími plochami

Stejně jako pro McDonagha je slovo a řeč stěžejní municí také pro Mildred, hrdinku Třech billboardů kousek za Ebbingem. Matka truchlící nad brutální vraždou náctileté dcery čelí bezútěšné situaci pronájmem chátrajících billboardů na pomezí maloměstské periferie, na jejichž ploše viní místního šerifa v posledním stadiu rakoviny z laxnosti ve vyšetřování případu. Takto eskalované zoufalství se přirozeně nesetká s pochopením místní komunity a stává se katalyzátorem zjevných i potlačovaných animozit v blíže neurčeném jižanském vidlákově.

McDonagh je fascinován okraji, hranicemi a třecími plochami, ať už jde o hrdiny, prostředí či společenské vrstvy, do nichž nahlíží. Tři billboardy kousek za Ebbingem se čímsi blíží například Soderberghovým Loganovým parťákům, ovšem perspektiva McDonagha – irského intelektuála v cizí zemi – je odlišná. Nejde o přímočarý obraz trumpovské white trash Ameriky jako u Soderbergha.

McDonagh si všímá skutečně vyloučených skupin: menšin, žen, chudých, handicapovaných a vůbec ztroskotanců všeho druhu, v jejichž příbězích vedle sebe staví přízemní starosti, fatální tragédie, úvahy o smyslu bytí, nekorektní humor i výbuchy nemotivovaného násilí. V centru jeho zájmu je tak spíš obecná zkušenost člověka v mezních podmínkách existence.

Nad nepřízní osudu nelze dosáhnout vítězství

Mildred i šerif Willoughby tedy čelí větší výzvě, než je odhalování zločinu. Musí najít způsob, jak se vypořádat s nevratným stavem věcí, a jsou konfrontováni se světem, v němž nelze dosáhnout vítězství nad nepřízní osudu, ba ani usmlouvat nějaký kompromis. Struktura vyprávění se tímto podobá hard-boiled kriminálkám McDonaghova krajana Kena Bruena, především sérii románů s Jackem Taylorem, v nichž je detektivní linie upozaděna a zločiny se řeší buď jaksi mimochodem, nebo vůbec.

Film Tři billboardy kousek za Ebbingem

Stěžejní je tu řetězení tragických situací, v jejichž důsledku postavy propadají stále hlubší depresi. Nedostávají příležitost získat nad svými problémy kontrolu, naopak úplně ztrácejí půdu pod nohama. McDonagh je nejsilnější právě v těchto extrémních polohách; v takřka absurdní vypjatosti, kterou reprezentuje třeba scéna, v níž Mildred čelí žhářskému útoku na své billboardy jen ručním hasičským přístrojem.

Následuj králíčka!

Tři billboardy v mnoha ohledech připomínají McDonaghův debut, oscarový krátký film Šestiraňák, v němž série bizarních událostí postupně ústí v emocionální apokalypsu. Historka o čerstvě ovdovělém chlápkovi zde vrcholí jeho nedokonaným pokusem o sebevraždu a naturalisticky ustřelenou hlavou rodinného králíčka Davida. Podobný vrchol však Třem billboardům schází.

Film Tři billboardy kousek za Ebbingem

S pokusem o morální nápravu třetí výrazné postavy, Willoughbyho chráněnce – mladého policisty Dixona, existenciální tíživost postupně odeznívá a otevřený konec už evokuje midcultově smířlivé vědomí, že ani ve zdánlivě bezvýchodném marasmu ještě nemusí být vše ztraceno. Možná to činí z Třech billboardů aspiranta na Oscary, ale také tím vyniká nevyváženost celku a nedotaženost McDonaghova tvůrčího záměru.

Ani po třetím celovečerním filmu totiž není zcela zřejmé, zda chce být režisérem divných filmů – žánrových experimentů, filmů autorsky radikálních a sociálněkritických nebo těch aspirujících na ceny z áčkových festivalů, těšících se všeobecné oblibě.

Kdyby McDonagh při psaní scénáře následoval bílého králíka ze svého debutu, mohly být Tři Billboardy kousek za Ebbingem výborným, závažným a nekompromisním filmem. Nakonec jsou ale „jen“ dobré.

Tři billboardy kousek za Ebbingem (Three Billboards Outside Ebbing, Missouri, USA, 2017)
Scénář a režie: Martin McDonagh. Kamera: Ben Davis. Střih: John Gregory. Hudba: Carter Burwell. Hrají: Frances McDormand, Woody Harrelson, Sam Rockwell ad. 115 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR: 18. ledna 2018).