Tony Cragg na Exhibition Road
Za svůj vznik vděčí Exhibition Road, kterou najdeme v londýnské čtvrti South Kensington, velmi úspěšné Velké výstavě (Great Exhibition), jež se konala v roce 1851.
Ze zisků z této velkolepé akce byl zakoupen dlouhý pruh pozemků mezi Kensingtonskými zahradami (Kensington Gardens) a Cromwell Road. V těchto místech mělo vzniknout mnoho různých muzeí, koncertních sálů, sídel vědeckých společností apod. Proto dnes v těchto místech můžeme najít známou koncertní síň Royal Albert Hall. Přímo proti ní stojí Památník prince Alberta, manžela královny Viktorie. Socha prince, sedícího pod pseudogotickou klenbou, je vyvedena ve zlatě. Albert drží v ruce katalog Velké výstavy z roku 1851, která se konala jen pár stovek metrů dále na východ v Hyde Parku.
Na jižním vyústění Exhibition Road, na křižovatce s Cromwell Road, pak najdeme hned dvě muzea – uměleckoprůmyslové Muzeum Viktorie a Alberta a Přírodovědné muzeum. Přímo na Exhibition Road sídlí Muzeum vědy, svým zaměřením připomínající naše Národní technické muzeum v Praze.
Počátkem letošního roku se tato „výstavní“ ulice dočkala velké přeměny. Z rušné třídy se stala jakási „polopěší“ zóna. Auta tu sice mohou projíždět, ale omezenou rychlostí, plocha chodníků pro pěší se značně rozšířila. Z Exhibition Road se v předvečer olympijských her v Londýně stalo velmi příjemné místo k relaxaci.
A k relaxaci jistě přispěje i současná výstava pod otevřeným nebem, která se jmenuje Tony Cragg na Exhibition Road. Zásluhou Cass Sculpture Foundation (založené v roce 1992 Wilfredem a Jeanette Cassovými) a Exhibition Road Cultural Group je nyní možné na této promenádě obdivovat pět rozměrných skulptur známého současného britského sochaře Tonyho Cragga. Další jeho díla jsou pak umístěna v Muzeu Viktorie a Alberta (tři skulptury), v Přírodovědném muzeu (dvě sochy) a také v Muzeu vědy (jedna práce). Jde o díla z bronzu, nerezavějící oceli, kamene i dřeva.
Tony Cragg (* 1949 v Liverpoolu) studoval výtvarné umění na Gloustershire College of Art and Design v Cheltenhamu a Wimbledon School of Art v Londýně, studia pak zakončil na Royal College of Art v roce 1977. Hned po skončení studií se odstěhoval do německého města Wuppertal, kde žije a pracuje dodnes. Ve Wuppertalu také založil „sochařský park“. V současné době je ředitelem Kunstakademie v Düsseldorfu. V roce 1988 reprezentoval Británii na Benátském bienále, v témže roce rovněž získal prestižní Turnerovu cenu. V polovině devadesátých let minulého století, roku 1995, představil své skulptury také na výstavě ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Tony Cragg je také členem Exhibition Road Cultural Group.
Skulptury Tonyho Cragga bude možné na londýnské Exhibition Road a v přilehlých třech muzeích obdivovat do 25. listopadu 2012.
Victoria & Albert MuseumCromwell RoadLondonSW7 2RL
Uměleckoprůmyslové muzeum je přístupné zdarma denně od 10 do 17.45 hodin, v pátek až do 22 hodin. Zavřeno je o Vánocích.
Nejbližší stanice metra:South Kensington (Piccadilly, Circle a District Line)
Informace:www.vam.ac.uk
Natural History MuseumCromwell RoadLondonSW7 5BD
Muzeum je zdarma otevřeno denně od 10 do 17:50, zavřeno je o Vánocích.
Nejbližší stanice metra:South Kensington (Piccadilly, Circle a District Line)
Informace:www.nhm.ac.uk
Science MuseumExhibition RoadSouth KensingtonLondonSW7 2DD
Muzeum je zdarma přístupné denně od 10 do 18 hodin, zavřeno je o Vánocích. Nejbližší stanice metra:South Kensington (Piccadilly, Circle a District Line)
Informace:www.sciencemuseum.org.uk
Nejposlouchanější
-
Charles Dickens: Zvony novoroční. Příběh o jednom snu, kouzlu zvonů a síle lidské solidarity
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.




