Tony Allen: Bicí jsou z principu vůdčím nástrojem, ale ne každý bubeník má touhu řídit

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tony Allen

Aktuální vydání Koncertů bez hranic je věnováno nedávno zesnulému nigerijskému bubeníkovi Tony Allenovi, který odešel 30. dubna ve věku necelých osmdesáti let.

Tony Allen je obecně považován za jednoho ze zakladatelů stylu afrobeat, ale jak by on sám řekl, prostě jen hrál to, co ho baví a jak ho to baví, a hlavně toužil se neustále vyvíjet, jak mi řekl ostatně v roce 2016 v rozhovoru, který jsem s ním dělal v zákulisí festivalu Pohoda:

„Spousta Afričanů je spokojena s tradiční hudbou a přístupem, ale mám za to, že pokud se nebude africká hudba vyvíjet a měnit, tak to jednou lidi začne nudit a pak to bude špatné. Je potřeba reagovat na změny, nestát na jednom místě.“

Jistě i pro to odešel ze skupiny hvězdného Fely Kutiho v dobách její největší slávy a vydal se na sólovou kariéru, jistě i proto spolupracoval s tak rozličnými jmény jako jsou například Damon Albarn (jejich společnou skupinu The Good, The Bad and the Queen si představíme v Koncertech bez hranic za měsíc), elektronický hudebník Jeff Mills, Charlotte Gainsbourg a samozřejmě desítkami afrických i jazzových hudebníků.

Výjimečnost a unikátnost jeho tvorby dokládá pařížský koncert z října roku 2017, který zazní v pořadu kompletní. Tento záznam obsahuje zejména skladby z alba Film of Life, které vyšlo v roce 2014 v produkci tria The Jazzbastards a na němž hostuje právě Damon Albarn. Skladby z něj představuje Allenova výjimečná eklektická skupina, která dokáže patřičně reagovat na každou, sebemenší změnu rytmu. Je to africká hudba? Je to jazz? Je to funk? Je to Tony Allen.

Poslední půlhodinu pořadu vyplní tři ukázky z výjimečného koncertu na finském festivalu Tampere Jazz Happening, kde Tony Allen představil svou poctu dalšímu legendárnímu bubeníkovi jménem Art Blakey, který patřil mezi jeho největší vzory. V rozhovoru v zákulisí festivalu Pohoda jsme právě o Artu Blakeym mluvili a Tony Allen se vyjádřil ke schopnosti bubeníků vést hudební soubor se svou vrozenou skromností:

„Vážně, nemyslím, že většina bubeníků dokáže vést skupinu. Jistě, bicí jsou z principu vůdčím nástrojem, ale ne každý bubeník má touhu řídit. Dnes už je celkem neobvyklé, že by skupinu vedl bubeník, je nás jenom pár. Vlastně je to úplně logické, stačí se podívat na pódium – vepředu jsou zpěváci, trumpetisté nebo kytaristé, to jsou ti praví lídři. Bubeník sedí někde vzadu a často na něj ani není vidět.“

V pořadu zazní vybrané tři standardy – Invitation proslavená Cal Tjaderem, skladba On Fire od Jeana-Philipa Daryho a na závěr slavná Night in Tunisia, kterou výjimečně zpracoval například také Dizzy Gillespie.