Tomáš Predka: Malíř druhých pokusů

2. duben 2017

Letos v lednu k sobě připoutal pozornost širší veřejností získáním Ceny kritiků za mladou malbu. Zvítězit se mu ale podařilo až napodruhé. Stejně jako se dostat na AVU. „Trpělivost se vyplácí,“ říká výtvarník Tomáš Predka. Poslechněte si celý rozhovor v nedělní Čajovně Honzy Dědka.

V případě ceny kritiků za mladou malbu se stal jejím jubilejním desátým laureátem. O rok dřív ve stejné soutěži skončil čtvrtý. „Napodruhé jsem se přihlásil trochu natruc, protože loňské čtvrté místo mě namíchlo natolik, že jsem si řekl, že to musím zkusit znovu. Ale po předchozí zkušenosti jsem vůbec nic neočekával – a takhle to dopadlo.“

Jednatřicetiletého rodáka z České Lípy od dětství ve výtvarném projevu podporovala jak matka, tak babička, obě učitelky výtvarné výchovy. Navíc bratr jeho pradědečka byl akademický malíř.

On sám se však k malířství dostal oklikou – napoprvé nebyl na Akademii výtvarných umění přijat, tak šel do Plzně studovat na Ústav umění a designu knižní vazbu. „Po půl roce jsem zjistil, že to není nic pro mě – bylo mi to tak cizí, že jsem při první možné příležitosti jehlu, nit a veškeré další náčiní odložil a šel to znovu zkusit na AVU do ateliéru Vladimíra Kokolii.“ Tentokrát ho přijali.

„Trochu jsem se u přijímaček styděl, protože za celý rok jsem nenakreslil skoro nic nového – zkušební komisi jsem předložil asi třicet prací z předchozího roku a sotva patnáct nových věcí. Když se mě na to Vladimír Kokolia zeptal, tak jsem se omluvil, že se teprve hledám,“ říká s úsměvem malíř.

03828394.jpeg

V roce 2012 pak absolvoval roční stáž u slavného rakouského výtvarníka Daniela Richtera na Akademii výtvarných umění ve Vídni. „Dodnes si nesmírně vážím, že mě osobně pozval do svého ateliéru, protože když jsem na AVU žádal o program Erasmus, tak mi bylo odpovězeno, že nejsem pro Akademii výtvarného umění dostatečně reprezentativní typ,“ vypráví Tomáš Predka.

Pobyt v Rakousku mu přinesl zásadní poznání: „Pokud jsem měl pocit, že na AVU studenti pracují docela dost, tak ve Vídni jsem zjistil, že ve světě se na výtvarných akademiích pracuje ještě mnohem víc.“

Po dokončení Akademie výtvarných umění začal Tomáš Predka překvapivě pracovat jako řidič a skladník v porcelánce. „Nejsem z Prahy, takže pro mě nebylo po škole finančně naprosto možné platit si byt a k tomu ateliér – a tak jsem nastoupil do zaměstnání. Mělo to své výhody – nemusel jsem se obávat, jestli se mi podaří prodat nějaký obraz a budu mít na složenky.“

„Navíc každodenní zaměstnání člověka udržuje v realitě, takže se nestane umělcem, pro kterého neexistuje nic jiného než umění. Zkrátka jsem si říkal, že budu přes den pracovat a po večerech malovat a čas, že ukáže.“ A čas ukázal. Jak dosvědčil verdikt poroty Ceny kritiků, patří dnes Tomáš Predka k nejpozoruhodnějším výtvarníkům současnosti.

autor: Honza Dědek
Spustit audio