Tomáš Netopil, dirigent

03411854.jpeg

Tomáš Netopil je generálním hudebním ředitelem Aalto-Theater a filharmonie v Essenu.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Aalto-Theater v Essenu není jen reprezentativním sídlem hudebního divadla, baletu a essenských filharmoniků, ale také architektonicky pozoruhodná budova mezinárodního věhlasu.

Byla dokončená v roce 1988 podle návrhu finského architekta Alvara Aalta, který patřil k předním evropským architektům, razícím zásadu architektury s lidským rozměrem, v níž by se člověk cítil dobře. A v této krásné moderní budově je už od podzimu 2013 generálním hudebním ředitelem dirigent Tomáš Netopil.

V té době už měl za sebou nejen šéfdirigentskou pozici v Národním divadle a ve Stavovském divadle v Praze, ale četné úspěchy na mezinárodních scénách – mj. na festivalu v Salcburku, Německé opeře v Berlíně, Státní opeře v Drážďanech, operních domech v Mnichově, Paříži, Antverpách, Amsterodamu, Valencii, Benátkách, Neapoli atd.

Vystupoval na světových festivalech a dirigoval i přední symfonické orchestry – mezi nimi i Berlínské filharmoniky, lipský Gewandhaus, rozhlasový „Kubelíkův“ orchestr v Mnichově, Vídeňské filharmoniky a tělesa podobné „první třídy“.

Do Vídně se také pravidelně vrací, aby s tamními filharmoniky působil na scéně vídeňské Staatsoper – a podílel se zde na inscenacích, jako je Dvořákova Rusalka nebo Janáčkova Liška Bystrouška, které se neustále drží na repertoáru. Podobně se staví za dirigentský pult i v Essenu: zde se pod jeho gestem probouzí Mozartův Idomeneo, Dvořákova Rusalka, Janáčkova Její pastorkyňa i Wagnerova Valkýra nebo Beethovenův Fidelio.

Kromě toho se podílí na řadě symfonických koncertů Essenských filharmoniků a jejich nahrávkách. K těm posledním patří Beethovenova Eroica a Debussyho Faunovo odpoledne, z nichž zazněly v Telefonotéce ukázky: Essenská filharmonie totiž vydává svá vlastní CD. Poslechli jsme si také ukázky z posledního CD, které natočil Tomáš Netopil v Praze s rozhlasovými symfoniky, obsahujícího Janáčkovu Glagolskou mši v originální verzi ze září 1921 a Janáčkovo zřídka uváděné Věčné evangelium.

O čem jsme hovořili? Jak se může český muzikant ve světě prosadit, aniž by slevoval ze svých uměleckých a lidských zásad. A přitom stihnout jako posluchač i koncert své malé dcery…

Archiv odvysílaných pořadů.