Tom Stoppard: Albertův most. V čem nachází smysl života absolventi filozofie?
Hříčka o absolventovi filozofie, který se rozhodne svůj život zasvětit natírání železničního mostu, je metaforou o postavení intelektuálů v dnešním světě. Poslouchejte on-line po dobu dvou týdnů po odvysílání.
Stoppardova pro rozhlas psaná komedie Albertův most staví na základech absurdního divadla, na nichž buduje podobenství o postavení intelektuála v současné společnosti. Reprízu uvádíme v rámci projektu České léto, ve kterém mapujeme české stopy v evropském prostoru a kultuře. Tom Stoppard, jeden z nejvýznamnějších anglicky píšících dramatiků a scénáristů, se narodil před 85 lety ve Zlíně v tehdejším Československu.
Inscenaci Albertův most v roce 1968 v Českém rozhlasu za překladatelské a režijní spolupráce Josefa Červinky natočil Charles Lefaux, režisér, který Stoppardovu hru původně nastudoval pro BBC a získal s ní cenu PRIX ITALIA. Do hlavní role obsadil Jiřího Krampola.
Příběh mezi nebem a zemí
Mezi nebem a zemí natírá Albert se dvěma přáteli železnou konstrukci vysokého mostu. Mezitím městská rada spočítá, že výhodnější pro ni bude svěřit úkol jen jednomu člověku. Až za osm let dojde na konec mostu, bude začátek už rezivět, takže může natírat zase
znova. Alfréd se o práci přihlásí a zůstane v osamělé výšce. Postupně ztrácí kontakt se světem pod sebou a zdá se, že ani dole ho nikdo nepostrádá. Jenže po čase se ukáže, že most začal rezivět dřív, než úředníci propočítali. Albertovi je proti jeho vůli poslána pomoc, jenže mají v městské radě vůbec ponětí o tom, kolik natěračů Albertův most unese?
Rodák ze Zlína
Tom Stoppard se narodil v Československu v roce 1937 jako Tomáš Straussler. V roce 1939 musela jeho rodina uprchnout z Československa před nacisty a pak znovu v roce 1942 ze Singapuru před Japonci. V té době zemřel jeho otec. Jeho matka pak pracovala v Darjeelingu v severní Indii pro firmu Baťa. V roce 1946 se provdala za majora Kennetha Stopparda a rodina se odstěhovala do Anglie. Stoppard odešel ze školy v sedmnácti letech v roce 1954. Pracoval jako novinář v Bristolu, pokoušel se psát také prózu a divadelní hry. V roce 1963 se přestěhoval do Londýna a jeden jeho scénář uvedla televize BBC. Následovalo několik her pro rozhlasovou stanici BBC (včetně několika epizod velmi populárního rozhlasového seriálu The Dales/Daleovi).
V roce 1966 měla hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi obrovský úspěch na Edinburghském festivalu. Od té doby si Stoppard udržuje postavení jednoho z nejobdivovanějších a nejúspěšnějších dramatiků Anglie. V roce 1997 byl povýšen do šlechtického stavu. Je také autorem adaptací divadelních her a scénářů k řadě filmů, včetně velmi úspěšného Zamilovaného Shakespeara z roku 1999.
Stoppard byl dvakrát ženatý a má čtyři dospělé syny. V 70. a 80. letech se angažoval v protestech obránců lidských práv proti komunistickým režimům v Sovětském svazu a východní Evropě. V roce 1977 se poprvé vrátil do Československa a stal se osobním přítelem dramatika Václava Havla.
Dokonalý, absurdní, intelektuální
Ve svých hrách Stoppard nešetří slovními hříčkami, přičemž osciluje mezi vybranou konverzační komedií a lidovou fraškou. Přesto jsou v jeho hrách vždy přítomné závažné otázky. Jak konstatuje Jim Hunter: „Ve Stoppardových hrách zpravidla najdeme tři konkrétní prvky: dokonalý jazyk, absurdní leč důmyslné divadelní nápady a intelektuální rámec, který není předmětem výsměchu, byť všechno ostatní je.“
V českém překladu jsou dostupné Stoppardovy hry: Pravý inspektor Hound, Jsem volný jak ten pták, Skokani, Travestie, Doggův Hamlet, Krhútův Makbeth, To pravé, Hapgoodová, Arkádie, Na flámu a Rock'n'Roll.
Související
-
Nejposlouchanější hry a četby na Vltavě
Nenechte si ujít exkluzivní hry a četby s prodlouženou dobou poslechu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.