Tobiáš z blat
Francouzká spisovatelka Sylvie Germainová (nar. 1954) je nejen žena filosoficky vzdělaná (studovala u Emmanuela Lévinase), ale též osobnost spojená s českým prostorem (učila na francouzském gymnasiu v Praze). Při svých současných návštěvách i v rozhovorech stále pozitivně vzpomíná na magickou sílu města i území. Ostatně tajemné nálady, dramatické dění ukryté pod povrchem každodenní skutečnosti, neodmyslitelně patří k tematickému zaměření jejích knih.
Po českém vydání překladů volné trilogie Kniha nocí (Dauphin), Dny hněvu (Orbis) a Jantarová noc (Academia) se čtenářům nabízí, tentokrát v brněnském nakladatelství Cesta, freska psaná na námět biblické knihy Tobiáš, pojednávající o odměně, kterou nalezne upřímná zbožnost a o hodnotě rodinného života. Germainová vsadila svůj příběh do bažinaté krajiny kolem La Rochelle, otevřené Atlantskému oceánu, ale zbarvené do tlumených odstínů bažin, hlíny, jílu a písečných pláží. Tak jako většina spisovatelčiných příběhů i Tobiáš z blat je rozprostřen mezi lyričností a tragikou života, ve kterém je neustále přítomné mystérium smrti.
Oproti biblické předloze se v příběhu rozvíjí ještě jedno vyprávění, o Deboře, zakladatelce Tobiášova rodu, která opustila rodnou polskou Halič, absolvovala cestu přes oceán do Ameriky, vrátila se do Evropy, aby se na francouzském pobřeží usadila se svým manželem a přivedla na svět pokolení dětí. Její příběh kopíruje historii dvacátého století. Její život je jeho pamětí, rýsovanou událostmi, které rodinám braly jednotlivé příslušníky bez výběru a zároveň bez jakýchkoliv stop a zpráv. Debořin manžel zmizel v zákopech první světové války. Jedna z jejích dcer se ztratila kdesi v Polsku. Až tragikomickým momentem je ztráta hlavy Debořiny snachy při smrtelné nehodě na koni. Osudy všech protagonistů se proplétají a naplňují v dynamické neúprosnosti plynoucího času, ale zároveň se podobají mysteriosním legendám, v nichž archetypální hrdinové završují své osudy. Jejich osobní i vzájemné usmíření přichází po dlouholetých strastech, podivuhodných iniciacích, až po nahlédnutí do hlubin nevratných ztrát, zániku, smrti.
Další výraznou postavou autorčina líčení je chlapec Tobiáš, v dětství raněný nepochopitelnou ztrátou matky, bolestí z otcovy uzavřenosti a odcizení, zmizením tety Wioletky, smrtí babičky Debory. Germainové podobenství odkazuje nejen k největší nespravedlnosti, jakou může být bezpráví provedené na dětech, ale v obecném smyslu se snaží zpodobnit, jak silně je lidská dospělost založena na prožitku dětství. Více než k fyzickému utrpení, samozřejmě, poukazuje na zatíženou a raněnou duši. Střípky radostných vzpomínek mohou být tím, co zapůsobí ozdravnou silou. Neuvěřitelná jednoduchost, s níž dochází ve vyprávění Sylvie Germainové k jednotlivým událostem, jejichž tragika, trýznivá muka, a z lidského hlediska nespravedlnost, mnohdy bere dech, je zároveň prodchnuta nedostižnou krásou, skrytou do lehkosti a přívětivosti přírody. Úžasná a nevyzpytatelná je boží spravedlnost, v níž nacházejí jednotlivé postavy své konečné usmíření.
Sylvie Germainová, Tobiáš z blat, Cesta, Brno 2005, překlad: Jana Švancarová, 144 s.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
