Terra Sangue Mare

Na Sicílii se Michela Musolino často vracela se svým otcem a sbírala lidové melodie. Své poslední album s názvem Terra Sangue Mare, tedy Země krev moře, natočila v mezinárodní sestavě s pečlivě vybranými hudebníky. Jedním z nich je renomovaný hráč na akordeon a skladatel Fabio Turchetti z Neapole, který má za sebou řadu unikátních hudebních počinů čerpajících z nejen hudby Itálie, ale i mimoevropských zemí. Třetím členem skupiny je všestranný umělec Michael Delia, který žije střídavě v Praze i USA. Ten se podílel na řadě experimentálních projektů a jeho hlavním nástrojem je africký drnkací nástroj mbira, dodávající zvuku tria velmi zajímavé zvukové barvy. Zřejmě díky němu se album natáčelo v pražském studiu a jako hosté přispěli houslistka Agnes Kutas a výtvarník Petr Nikl, který hrál na bouzouki a konstrukčně unikátní nástroj waterphone.

Na první pohled k jednoduchým, ale zvukově velmi pozoruhodným hudebním vynálezům Afriky patří dřevěná podložka opatřená kovovými jazýčky nestejné délky, na které se drnká prsty. Tento nástroj je známý z různých částech afrického kontinentu pod odlišnými jmény: v Kongu se mu říká likembé, v Ugandě kalimba a v Zimbabwe mbira. Právě tuto variantu nástroje, jejíž zvuk vydatně zesiluje vysušený obal tykve, si oblíbil americký hudebník Michael Delia.

Zpěvačka Michela Musolino zařadila na úvod svého alba Terra Sangue Mare zhudebněný text, poprvé publikovaný roku 1848 v době selských povstání. Satirickou báseň zhudebnil o sto třicet let později sicilský písničkář Rocco Pollina.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Innu A La Ficurrinia, Fammi Ristari, Canto Di Donne Di Marinai Di Trapani, Amuri Amuri.