Terapie neterapie, důležité je vědět, co chci jako režisérka natočit, říká Beata Parkanová o filmu Světýlka
Ve filmu Světýlka se režisérka Beata Parkanová znovu vrací do svého dětství. Po snímku Slovo a divadelní hře Milá Evičko, milý Luďku jde o další vhled do historie její rodiny. Z filmu je jasné, že dětství filmařky nebylo vždycky šťastné. Temné stránky svých dětských let si, jak řekli, připomněli při natáčení i někteří herci – například Veronika Žilková, která hraje babičku, a Elizaveta Maximová ztvárňující rozvádějící se matku.
„Pro mě je to velká práce a velká dřina. To, jestli se kolem toho někde odehrává terapie někde mezi mojí duší a srdcem je spíš v rovině nevědomí. Samozřejmě že to, že odehráváme něco, co jsem prožila, tak to vidím najednou dospělýma očima a pracuji s tím, mohu to ovlivňovat, tak to nějak ty bolesti třeba posouvá. Ale především si musím myslet, že mám dobrý scénář a vím, co chci jako režisérka natočit. Terapie neterapie,“ říká Beata Parkanová.
Související
-
Proděkan Univerzity Palackého Petr Bilík: Každá diplomová práce ať napadá své vzory
Kam posouvají nápady, které se spolužáky v 90. letech uvedl v život? Proč vždycky toužil seznámit se s lidmi, o nichž psal? Petra Bilíka se ptal Michal Bureš.
-
Milá Evičko, milý Luďku. Daniela Kolářová v hlavní roli inscenace o historii jedné lásky
Eva a Luděk se do sebe zamilovali u ping-pongového stolu. Od té doby byli nerozluční, i když se často nacházel každý jinde.
Nejposlouchanější
-
Radka Denemarková: Cukrář a Venuše. Tragická romance karlovarského cukráře a krásné varietní divy
-
Anna Bolavá: Do tmy. Příběh osamělé ženy, jejíž vášeň pro sběr bylin se mění v chorobnou posedlost
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
