Terapie neterapie, důležité je vědět, co chci jako režisérka natočit, říká Beata Parkanová o filmu Světýlka
Ve filmu Světýlka se režisérka Beata Parkanová znovu vrací do svého dětství. Po snímku Slovo a divadelní hře Milá Evičko, milý Luďku jde o další vhled do historie její rodiny. Z filmu je jasné, že dětství filmařky nebylo vždycky šťastné. Temné stránky svých dětských let si, jak řekli, připomněli při natáčení i někteří herci – například Veronika Žilková, která hraje babičku, a Elizaveta Maximová ztvárňující rozvádějící se matku.
„Pro mě je to velká práce a velká dřina. To, jestli se kolem toho někde odehrává terapie někde mezi mojí duší a srdcem je spíš v rovině nevědomí. Samozřejmě že to, že odehráváme něco, co jsem prožila, tak to vidím najednou dospělýma očima a pracuji s tím, mohu to ovlivňovat, tak to nějak ty bolesti třeba posouvá. Ale především si musím myslet, že mám dobrý scénář a vím, co chci jako režisérka natočit. Terapie neterapie,“ říká Beata Parkanová.
Související
-
Proděkan Univerzity Palackého Petr Bilík: Každá diplomová práce ať napadá své vzory
Kam posouvají nápady, které se spolužáky v 90. letech uvedl v život? Proč vždycky toužil seznámit se s lidmi, o nichž psal? Petra Bilíka se ptal Michal Bureš.
-
Milá Evičko, milý Luďku. Daniela Kolářová v hlavní roli inscenace o historii jedné lásky
Eva a Luděk se do sebe zamilovali u ping-pongového stolu. Od té doby byli nerozluční, i když se často nacházel každý jinde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
