Teď už znám mraky z obou stran. Portrét Joni Mitchell k jejím 80. narozeninám

Není snadné mluvit o Joni Mitchell bez emocí: Tolik odvahy k sebeodhalení v písňových textech, tak krásná hudba, tolik kuráže (a možná i nutkání) k opouštění jednou dosaženého, pořád někam dál!

Na konci roku 1964 jsem byla neznámá, chudá – a těhotná.

Biografická koláž se dotýká začátků Joni na severu Kanady, finále sixties v kalifornském Laurel Canyon, jejích velkých úspěchů s intimním originálním songwriterstvím alba Blue, nezávislého odchodu od popu mezi jazzové komplexnější hudebníky, ale i malířství a experimentů se synth popem.

Jsme hvězdný prach,
jsme ze zlata,
jsme uhlík starý miliardu let
a musíme se dostat zpátky do zahrady.

„Bylo mi jednadvacet a v papírech jsem ještě pořád měla jméno Joan Anderson. Od rodičů jsem odešla do Toronta. Zpívala jsem lidové písně a psala jsem i svoje vlastní, ale nikdo mě neznal. Bydlela jsem v ubytovně, za každými dveřmi jiný dočasný obyvatel. Na konci roku 1964 jsem byla neznámá, chudá – a těhotná. Cítila jsem, že nemám na výběr. Když se mi v únoru narodila holčička, pojmenovala jsem ji Kelly a dala jsem ji k adopci.“

Koláž ze života a díla nazvaná Teď už znám mraky z obou stran rekapituluje i příběh Joni jako svobodné matky, která se cítila nucena dát svou dceru k adopci.