Tančím, abych pomohla splnit lidská přání

Kariéra Marie Chouinard začala v roce 1978, kdy svým sólovým představením Crystallization na sebe upoutala pozornost jako originální a mimořádně talentovaná choreografka. Od té doby vytvořila na padesát děl, za která získala řadu ocenění, včetně Bessie Award nebo titul rytíř Řádu umění a literatury (Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres). Když se ohlédne zpět, na to, jak před šestatřiceti lety začínala, dodnes prý její díla vznikají stejným způsobem: „Když jsem v roce 1978 přišla do zkušebny, byla jsem tam sama v prázdném sále, dýchala jsem a vnímala, jak vzniká další pohyb, odkud přichází. Přemýšlela jsem o tichu, co to je a jak mi může odhalit nový způsob bytí na této zemi. Jak díky němu můžu najít následující pohyb. Na tom se dodnes vůbec nic nezměnilo.“

O svém pojetí umělkyně říká: „Východiskem byla pro mě hudba Stravinského. Ale pouze hudba, nikoli příběh, který se s touto skladbou často spojuje. Pro mě to nemá nic společného s obětování mladé dívky bohu jara. Při poslechu té skladby nevnímám žádný příběh. Ta hudba, její rytmus má neuvěřitelný účinek na celé tělo, na to, co prožíváte. Tanečníci se objevují v černém prostoru a zase mizí, stejně jako hudba, jejíž intenzita sílí a slábne. Jsou skutečným ztělesněním hudby. Ale zároveň také ztvárňují protichůdnou sílu, která působí mezi nebem, hvězdami, vesmírem na straně jedné a Zemí, půdou, vším, co je pod námi, na straně druhé. Jejich těla se ocitají mezi těmito dvěma silami. Stávají se médiem této neuvěřitelné životadárné energie. Pro mě nejde o Svěcení jara, ten název mi přijde zavádějící. Pro mě je to oslava něčeho mnohem dávnějšího, co bylo na počátku, ještě dřív než vznikl život, Země a vesmír. To všechno slyším ve Stravinského hudbě. S tím představením vystupujeme po světě už přes dvacet let a lidé, kteří to nevědí, si myslí, že vzniklo před rokem.“

C. Prieur a J. Viveiros, Svěcení jara v choreografii M. Chouinard |foto: Nicolas Ruel

V Hudebním divadle v Karlíně diváci dnes a zítra uvidí kromě Svěcení jara také choreografii Henri Michaux: Mouvements, která vznikla na základě kreseb ze stejnojmenné knihy francouzského umělce Henriho Michauxe. Jde o kresby černou tuší na bílém podkladu, které připomínají orientální znaky, zároveň také lidské postavy v pohybu: „Měla jsem tu knihu ve své knihovně snad dvacet let. Často a ráda jsem v ní listovala. Až teprve po těch dvaceti letech mi došlo: vždyť ty kresby jsou hotovou choreografickou partiturou. Je to návod, jak vytvořit taneční dílo. Stránka po stránce. Uprostřed knihy je báseň a na konci je doslov Henriho Michauxe - i to se stalo součástí představení. Dokonce jsme zachytili i to, že na zadní obálce knihy jsou kresby inverzně, bílé znaky na černém podkladu. Nejdřív jsou tanečníci v černém, jako inkoust, a tančí na bílé scéně, na konci se barvy převrátí. Ta kniha byla pro mě skutečným návodem, zároveň mi dala velkou tvůrčí svobodu. Z těch kreseb není patrné, jestli se jedná o dvě postavy, pět nebo deset. Také volba rytmu byla čistě na mně. Některé postavy mají například tři ruce, což jsme museli také nějakým způsobem ztvárnit a ohromně nás to bavilo. Diváci během představení uvidí ty kresby promítané na plátno, zvětšené záběry jednotlivých znaků i celé stránky, takže si udělají jasnou představu o tom, jak je kniha koncipována.“

Henri Michaux: Mouvements, tančí Carol Prieur |foto: Marie Chouinard

Neobvyklý zážitek zprostředkuje Marie Chouinard ve čtvrtek návštěvníkům Veletržního paláce v Praze, kde bude tančit svoje sólo In Museum. Prostor expozice Františka Kupky promění od 10.30 do 13 hod. v Delfskou věštírnu a po vzoru bájné Pýthie bude nabízet divákům, aby jí pošeptali svoje přání, tajemství nebo prosbu. Ty pak promění do taneční věštby: „Vnímám, co mi lidé říkají, a snažím se dobře pochopit, co jsou zač. A pak tančím, abych pomohla splnit jejich přání. Protože věřím, že sami, ať už vědomě nebo nevědomě, ovlivňujeme naše životy. Snažím se tedy vytvořit tanec, kterým bych se nějak dotkla neuronů toho konkrétního člověka, jeho pohledu na život, a třeba tak ovlivním to, co se stane. Protože pohled na svět se může změnit. A podle toho, jak se díváme na svět, můžou se změnit i věci kolem nás.“