Syrovostí a nedivadelností prostoru k tvůrčímu osvobození. Nové možnosti divadla v sále DUP39

Jedním z posledních experimentálních počinů, který byl na scéně DUP39 k vidění, byla inscenace Společný smysl. Toto představení, které je na pomezí performativní instalace, taneční inscenace a zvukové performance, vznikalo v koprodukci se souborem Kolonie. Autorka námětu Jindřiška Křivánková se po dlouhém přemýšlení o estetice tance jakožto primárně vizuálního umění rozhodla vytvořit trochu jiné taneční představení. Inspiraci našla na různých místech Evropy, u inscenací, které tlumočily tanec nevidomému publiku pomocí simultánního komentáře. „Nevidomí byli představením provázeni a vlastně vybízeni k tanci, svým způsobem to představení zažívali. A mě zajímalo, jestli to jde udělat ještě trochu jinak, jestli přijdeme na další způsoby. Divadlo je živá věc, vždycky je to setkání a vždycky je trochu jiné – pokud k němu takto přistupujete.“

Prostor, který dodává inspiraci

Ve spolupráci s tanečnicí Markétou Vacovskou a režisérem Alešem Čermákem (rovněž autorem scénáře) nazkoušela Jindřiška Křivánková inscenaci s názvem Společný smysl.

Dvě tanečnice na scéně doplňuje herec Jakub Gottwald, nositel mluveného textu. Další rozměr dodal inscenaci inspirativní prostor sálu DUP39, který provozuje Divadlo X10 – soubor, který se podle své ředitelky Lenky Kolihové Havlíkové snaží dávat prostor inspirativním projektům: „Poskytujeme produkční podporu celé řadě spřátelených tvůrců, jedním z našich cílů je spolupráce s dalšími soubory a podpora projektů výjimečných ve svém uměleckém zacílení.“

Specifický zážitek

Jak probíhalo hledání nového přístupu k tanečnímu divadlu? Jindřiška Křivánková popisuje, že při zkoušení hledali hlavně všechny možnosti zvuku vydávaného při tanci: „Pohybující se tělo generuje nějakou energii, není to jen teplo, vůně, pot. Je to něco, co se šíří (a vnímá) ještě jinak než jen zvukem nebo hmatem. Imaginace diváka se při takovém zážitku může hodně zvětšit.“

Diváci dostanou před začátkem představení k dispozici klapky na oči, které mohou využít – a zkusit, zda toto omezení (často prý prvotně vnímané jako nepříjemné) dovede jejich představivost na další, nepoznaná místa. Podle tvůrců tuto možnost využila většina premiérového publika. Jejím cílem je umožnit divákovi silněji vnímat zvuk, který interpreti při pohybu vydávají – a prostor sálu DUP39 jim v tom svou specifickou akustikou hodně pomáhá.

Platforma pro nové cesty

Divadlo X10 se na začátku sezóny 2017/18 přesunulo do nového prostoru na Národní třídě ze svého původního působiště, Strašnického divadla. Podle Lenky Kolihové Havlíkové byl tento krok jednoznačně pozitivní: „Přesun do tohoto prostoru nám umožnil umělecký i provozní růst, došlo k určitému přerodu a Divadlo X10 se mohlo pustit do jiných, ambicióznějších projektů.“  A nejen to – soubor poslední dobou rozšiřuje možnosti svého působení a postupem času se stává jakousi producentskou platformou. „Navazujeme řadu spoluprací a koprodukcí, poskytujeme podporu jiným subjektům, dokonce jsme vstoupili jako producent do pořádání divadelního festivalu v Kutné Hoře,“ vyjmenovává Lenka Kolihová Havlíková.

Jak se souboru daří osvobozovat se od činoherních konvencí? Jaké divadelní texty jsou pro ně inspirativní? A jakou zvukovou stopu má sál DUP39? Poslechněte si celý rozhovor, včetně hudby z inscenací Divadla X10 a výběru novinek z oblasti world music podle Petra Dorůžky.