Své snímky lovím v australské noci, říká fotografka Kristýna Erbenová

„Tentokrát jsem měla za sebou několik měsíců fotografování v australské poušti, která je hodně červená. Když jsem ale fotky vyvolala a naskenovala, došlo mi, že mnohem výraznější je na nich modrá barva noční oblohy,“ prozrazuje Kristýna Erbenová v ArtCafé to, jak volila název pro svou novou výstavu. Každý odstín modré je podle ní jiný: „Fotky z Austrálie jsou úplně jinak modré než záběry z České republiky.

Kristýna Erbenová: Hranice modré|foto: Kristýna Erbenová

Modrá je navíc v angličtině barva emocí a exprese,“ dodává s odkazem na význam anglického výrazu „feeling blue“ jakožto prožívání vnitřního pocitu smutku nebo melancholie, což je druhá důležitá významová rovina její nové výstavy. 

Vidět bezetmí

„Akt focení je pro mě na jednu stranu zážitek, na druhou stranu do určité míry i terapie,“ říká autorka. Kromě širokých záběrů krajiny můžeme na jejích fotkách najít detaily, na které náhodně naráží při svých nočních výpravách a které zároveň něčím okolní krajinu vystihují: „Někdy jsou to zvláštní objekty jako loď na mělčině, kaktus ve tvaru surikaty nebo strom jako raketa vyrážející do vesmíru.“ Fotografie ale neodrážejí to, co ona sama ve skutečnosti v noci vidí: „V noci je tma, já navíc nepoužívám žádná světla, a na fotografiích je všechno paradoxně barevné a světlé,“ popisuje svůj úžas fotografka a dodává: „Nakonec to sice vypadá jako ve dne, ale já tomu říkám ‚bezetmí‘.“ K fotografování v noci se Kristýna Erbenová dostala díky své nespavosti: „Chodila jsem pozorovat noční krajinu a přirozeně ve mně vznikla potřeba ji taky dokumentovat, tak jsem s tím začala experimentovat.“ 

Fenomenologie fotografie 

„K filozofické reflexi Kristýniných fotografií mě podnítilo to, že mi na nich při prvním setkání přišlo něco zvláštního a neobvyklého,“ říká filozof a fenomenolog Petr Prášek, který o fotkách Kristýny Erbenové napsal článek „Světlo a tma kráčejí spolu“.

Petr Prášek, Tomáš Pivoda a Kristýna Erbenová|foto: Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Fenomenologie podle něj nechce popisovat nějakou věc nebo proces neutrálním, tedy objektivním způsobem, jako se o to snaží věda. „Fenomenologie naopak staví na subjektivitě a zaměřuje se na to, jak vnímáme svět z pohledu první osoby. Ale domnívá se, a to je na ní revoluční, že v tomto subjektivním prožívání světa existují nějaké obecné zákonitosti, které se snaží odhalovat,“ dodává autor knihy Člověk v šíleném dění světa.

Fotograf jako lovec při úplňku 

„Většina mých fotek vzniká intuitivně: v noci se naladím na určitou vlnu a vyberu si záměrně nějakou lokaci, kterou neznám v denním světle, aby to místo bylo pro mě nové. Svými záběry ho pak prozkoumávám, objevuji, dalo by se tedy říct, že záběry v podstatě lovím, “ upřesňuje Kristýna Erbenová, která fotí v noci zásadně při úplňku, a to na svitkové filmy, přičemž své scény světelně nijak nemanipuluje. „Digitální foťáky mi vůbec nevyhovovaly, tak jsem se vrátila k analogu, navíc ke svitkovému filmu, který je více výtvarný a portrétní a zároveň pomalý, takže se pro mě fotografovaní blíží spíš malbě,“ dodává. 

Splývání v živlu tmy 

„Kristýna nechává své objekty napospas noční tmě,“ upozorňuje Petr Prášek, podle nějž její portréty lidí, ke kterým se průběžně vrací, zobrazují člověka, který se „skrze ponoření do nočního světa navrátil ze světla dne do temného zdroje sebe sama.“ To je podle něj cesta od denního „přirozeného postoje“ právě k samotným fenoménům, které se zjevují v jedinečném prožívání světa v noci, kdy se noříme do živlu, v němž mizí hranice mezi subjektem a objektem.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v kompletním záznamu ArtCafé. Ten obsahuje i živé vystoupení zakládajícího člena ústecké skupiny Houpací koně – Jiřího Imlaufa, který byl hostem hudebního dramaturga Václava Havelky.